Sloka 11.1
arjuna uvāca
mad-anugrahāya paramaṁ
guhyam adhyātma-saṁjñitam
yat tvayoktaṁ vacas tena
moho ’yaṁ vigato mama
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; mat-anugrahāya — abys mi projevil přízeň; paramam — nejvyšší; guhyam — důvěrné; adhyātma — duchovní; saṁjñitam — na téma; yat — co; tvayā — Tebou; uktam — řečená; vacaḥ — slova; tena — tím; mohaḥ — iluze; ayam — tato; vigataḥ — je odstraněna; mama — moje.
Arjuna pravil: Tvé pokyny o důvěrném duchovním poznání, které jsi mi laskavě dal, rozptýlily moji iluzi.
Tato kapitola představuje Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Je příčinou dokonce i Mahā-viṣṇua, ze kterého vycházejí celé hmotné vesmíry. Kṛṣṇa není inkarnace; je zdrojem všech inkarnací. O tom se obšírně pojednává v předchozí kapitole.
Arjuna tady o sobě říká, že se oprostil od iluze. To znamená, že už Kṛṣṇu nepovažuje za pouhého člověka, který je jeho přítelem, ale za zdroj všeho. Má úplné jasno a těší ho, že má tak úžasného přítele, jakým je Kṛṣṇa. Nyní ale uvažuje, že ačkoliv on sám poznal Kṛṣṇu jako zdroj všeho, jiní ne. Chce o Kṛṣṇově božství přesvědčit všechny, a proto v této kapitole Kṛṣṇu žádá, aby ukázal svou vesmírnou podobu. Pohled na Kṛṣṇovu vesmírnou podobu nahání strach, tak jako vylekal i Arjunu, ale Kṛṣṇa je natolik laskavý, že po jejím projevení přijme zase svou původní podobu. Arjuna souhlasí s tím, co Pán již několikrát řekl: Kṛṣṇa k němu hovoří jen pro jeho dobro. Uznává, že to všechno zažívá díky Kṛṣṇově milosti. V tuto chvíli je přesvědčený, že Kṛṣṇa je příčinou všech příčin a že v podobě Nadduše sídlí v srdci každého.