Sloka 11.54

Kṛṣṇu je možné poznat jedině prostřednictvím výlučné oddané služby. V tomto verši to jednoznačně vysvětluje, aby bylo jasné, že následování neautorizovaných komentátorů, kteří se snaží porozumět Bhagavad-gītě svým nesmyslným spekulativním přístupem, je jen zbytečná ztráta času. Nikdo nedokáže porozumět tomu, jak se Kṛṣṇa narodil svým rodičům ve čtyřruké podobě a vzápětí ji změnil ve dvourukou. K pochopení těchto věcí je velice těžké dojít studiem Véd nebo filozofickou spekulací. Proto tady jasně říká, že Ho nikdo nemůže vidět a nikdo nemůže proniknout do těchto tajemství. Zkušení studenti védské literatury ovšem mohou z védských textů vyčíst mnohé. Autorizovaná písma uvádějí mnoho usměrňujících pravidel a ten, kdo chce poznat Kṛṣṇu, je musí následovat a podle nich podstupovat svou askezi. Například doporučenou askezí je postit se na Janmāṣṭamī, v den Kṛṣṇova zjevení, a dvakrát měsíčně na Ekādaśī (jedenáctý den po novu a po úplňku). Co se týče milodarů, mají se přirozeně dávat oddaným Kṛṣṇy, kteří Mu oddaně slouží a šíří Jeho filozofii neboli vědomí Kṛṣṇy ve světě. Vědomí Kṛṣṇy je požehnáním lidstvu. Rūpa Gosvāmī opěvoval Pána Caitanyu jako nejštědřejšího dárce, protože volně rozdával lásku ke Kṛṣṇovi, kterou je tak těžké získat. Dá-li člověk nějakou část svých peněz těm, kdo se podílejí na šíření vědomí Kṛṣṇy, je to nejlepší milodar na světě. A předepsané chrámové uctívání (v indických chrámech je vždy nějaké Božstvo, obvykle Viṣṇua či Kṛṣṇy) je pro každého příležitostí vzdát úctu Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro začátečníky v oddané službě Pánu je uctívání v chrámu nezbytné, jak dokládá védská literatura. Ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (6.23) stojí:

Ten, kdo je neochvějně oddaný Nejvyššímu Pánu a nechává se vést od duchovního učitele, v něhož má podobně neochvějnou víru, může vidět Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím zjevení. Kṛṣṇovi se nedá porozumět mentální spekulací. Bez osobní průpravy od pravého duchovního učitele není možné ani začít chápat Kṛṣṇu. Slovo tu tady zdůrazňuje, že pro poznání Kṛṣṇy nelze použít ani doporučit žádnou jinou metodu, protože žádná jiná metoda nebude úspěšná.

Slovo su-durdarśam („kterou je velice obtížné spatřit“) v dřívějším verši vyjadřuje, že Kṛṣṇovy osobní podoby se dvěma a čtyřma rukama se naprosto liší od dočasné vesmírné podoby vyjevené Arjunovi. Čtyřruká podoba Nārāyaṇa a dvouruká podoba Kṛṣṇy jsou věčné a transcendentální, zatímco vesmírná podoba, kterou viděl Arjuna, je pomíjivá. Slova tvad anyena na dṛṣṭa-pūrvam (ve verši 47) sdělují, že před Arjunou tuto vesmírnou podobu nikdo neviděl. Také naznačují, že ani nebylo nutné ji oddaným ukazovat. Kṛṣṇa ji ukázal Arjunovi na jeho přání, aby lidé v budoucnu také vybízeli každého, kdo se bude prohlašovat za inkarnaci Boha, ať vyjeví takové zázraky, a nenechávali se svést.

Slovo na, použité několikrát v předchozím verši, vyjadřuje, že člověk nemá být příliš pyšný na své přednosti, například na akademické znalosti védské literatury. Než se bude pokoušet psát komentáře k Bhagavad-gītě, musí začít praktikovat oddanou službu.

To, že Kṛṣṇa postupně změnil podobu z vesmírné na čtyřrukou podobu Nārāyaṇa a potom na svou přirozenou podobu se dvěma rukama, také dosvědčuje, že všechny čtyřruké a ostatní podoby uvedené ve védské literatuře pocházejí z původní dvouruké podoby Kṛṣṇy. Všechno pochází z Něj. Kṛṣṇa se liší dokonce i od těchto podob. Ani nemluvě o neosobním aspektu, o Kṛṣṇových čtyřrukých podobách je jasně řečeno, že i ta, která je s Ním nejtotožnější, tedy Mahā-viṣṇu, ležící na vesmírném oceánu a vydechující a vdechující nesčetné množství vesmírů, je expanzí Nejvyššího Pána. V Brahma-saṁhitě (5.48) stojí:

„Mahā-viṣṇu, do něhož vstupují všechny nesčetné vesmíry a opět z Něho vycházejí pouhým Jeho dýcháním, je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Proto uctívám Govindu, Kṛṣṇu, příčinu všech příčin.“ Z toho vyplývá, že bychom měli uctívat osobní podobu Kṛṣṇy jakožto Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající věčnou blažeností a poznáním. Kṛṣṇa je zdrojem všech podob Viṣṇua, je zdrojem všech inkarnací a je původní Nejvyšší Osobností. To dokládá Bhagavad-gītā.

Ve védské literatuře (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) se píše:

„Skládám uctivé poklony Kṛṣṇovi, který je transcendentální podobou blaženosti, věčnosti a poznání. Jemu se klaním, neboť porozumět Jemu znamená pochopit Védy. Proto je nejvyšším duchovním mistrem.“ Dále je řečeno: kṛṣṇo vai paramaṁ daivatam – „Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.3) Eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ – „Tento Kṛṣṇa je sám Nejvyšší, Osobnost Božství, a je hoden uctívání.“ Eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti – „I když je Kṛṣṇa jeden, projevuje se v nekonečně mnoha podobách a inkarnacích.“ (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Brahma-saṁhitā (5.1) uvádí:

„Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, s tělem sestávajícím z věčnosti, poznání a blaženosti. Nemá počátek, neboť je sám počátkem všeho. Je příčinou všech příčin.“

Ve Viṣṇu Purāṇě (4.11.4) je řečeno: yatrāvatīrṇaṁ kṛṣṇākhyaṁ paraṁ brahma narākṛti – „Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, jmenuje se Kṛṣṇa a čas od času sestupuje na Zemi.“ Ve Śrīmad-Bhāgavatamu najdeme Kṛṣṇovo jméno na konci popisu různých inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství s vysvětlením, že Kṛṣṇa není inkarnace Boha, ale samotný původní Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam).

V Bhagavad-gītě Pán prohlašuje: mattaḥ parataraṁ nānyat – „Neexistuje nic vyššího než tato podoba Osobnosti Božství, Kṛṣṇa.“ Jinde v Gītě praví: aham ādir hi devānām – „Já jsem původem všech polobohů.“ A když Arjuna pochopil Bhagavad-gītu v podání Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇy, potvrdil totéž slovy: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān – „Nyní plně chápu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda a útočiště všeho.“ Vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa ukázal Arjunovi, tedy není původní podobou Boha. Původní podobou je Kṛṣṇa. Vesmírnou podobu s mnoha tisíci hlavami a rukama projevil proto, aby upoutal pozornost lidí, kterým chybí láska k Bohu. Není to původní podoba Boha.

Pro čisté oddané, kteří Pána milují v různých transcendentálních vztazích, není vesmírná podoba přitažlivá. Nejvyšší Pán opětuje transcendentální lásku ve své původní podobě Kṛṣṇy. Arjunovi, který měl s Kṛṣṇou důvěrný přátelský vztah, proto nebyla tato podoba vesmírného projevu příjemná, naopak v něm budila strach. Arjuna jakožto Kṛṣṇův stálý společník přirozeně musel mít transcendentální zrak; nebyl to obyčejný člověk. Z toho důvodu ho vesmírná podoba neuchvátila. Ta může připadat úžasná lidem, kteří se snaží povznést pomocí plodonosných činností, ale těm, kdo se věnují oddané službě, je nejdražší dvouruká podoba Kṛṣṇy.