Sloka 12.1

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a jógích. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Také impersonalista je činný, byť neslouží Kṛṣṇovi přímo, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

V této kapitole vidíme, že ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy je bhakti-yoga neboli oddaná služba nejvyšší. Pokud si někdo přeje být ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

Ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se tady ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu mohou lidé vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvyšší. Je to nejpřímější a nejsnadnější způsob, jak být ve styku s Bohem.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětluje, že živou bytostí není hmotné tělo, ale duchovní jiskra, a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole mluví o živé bytosti jako o nedílné části svrchovaného celku a doporučuje, aby zaměřila pozornost na tento celek. V osmé kapitole stojí, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v čase smrti, se ihned přemístí do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán říká, že ten, kdo myslí na Kṛṣṇu ve svém nitru, je ze všech jógích nejdokonalejší. Prakticky v každé kapitole je tedy osobní oddanost Kṛṣṇovi doporučovaná jako nejvyšší forma duchovní realizace.

Některé lidi ovšem přesto Kṛṣṇova osobní podoba nepřitahuje. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahma-jyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje si tak své vlastní postavení, protože on sám je připoutaný k osobní podobě Kṛṣṇy, a ne k neosobnímu Brahmanu. Chce vědět, zda je jeho postavení jisté. O neosobním projevu, ať v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána, je těžké meditovat. Neosobní aspekt Absolutní Pravdy si člověk ve skutečnosti nedovede dokonale představit. Proto se Arjuna ptá: „K čemu je dobrá taková ztráta času?“ V jedenácté kapitole Arjuna poznal, že být připoutaný ke Kṛṣṇově osobní podobě je nejlepší, protože tak zároveň chápal i všechny ostatní podoby a nic nenarušovalo jeho lásku ke Kṛṣṇovi. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.