Sloka 12.13–14
adveṣṭā sarva-bhūtānāṁ
maitraḥ karuṇa eva ca
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sama-duḥkha-sukhaḥ kṣamī
santuṣṭaḥ satataṁ yogī
yatātmā dṛḍha-niścayaḥ
mayy arpita-mano-buddhir
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ
adveṣṭā — prostý zášti; sarva-bhūtānām — ke všem živým bytostem; maitraḥ — přátelský; karuṇaḥ — laskavý; eva — jistě; ca — také; nirmamaḥ — bez pocitu vlastnictví; nirahaṅkāraḥ — bez falešného ega; sama — stejný; duḥkha — v neštěstí; sukhaḥ — i štěstí; kṣamī — odpouštějící; santuṣṭaḥ — spokojený; satatam — vždy; yogī — vykonávající oddanou službu; yata-ātmā — ovládající se; dṛḍha-niścayaḥ — s odhodláním; mayi — na Mě; arpita — zaměřená; manaḥ — mysl; buddhiḥ — a inteligence; yaḥ — ten, kdo; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; saḥ — on; me — Mně; priyaḥ — drahý.
Toho, kdo vůči nikomu nechová zášť, kdo je ke všem přátelský a soucitný, kdo nemá vlastnické pocity a falešné ego, kdo je klidný ve štěstí i neštěstí, snášenlivý a vnitřně spokojený, kdo se ovládá a s pevným přesvědčením a odhodláním se Mi snaží oddaně sloužit a kdo svou mysl a inteligenci věnuje Mně, takového svého oddaného mám velice rád.
V těchto dvou verších se Pán znovu vrací k čisté oddané službě a popisuje transcendentální vlastnosti čistého oddaného. Čistý oddaný není za žádných okolností znepokojený. Vůči nikomu nepociťuje zášť, a ani ten, kdo se k němu staví nepřátelsky, pro něho není nepřítelem. Myslí si o tom: „Chová se ke mně nepřátelsky za to, jak špatně jsem se v minulosti choval. Proto je na místě, když budu trpět, než abych protestoval.“ Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.8) stojí: tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam. Kdykoliv se oddaný dostane do těžkostí, vidí v nich Pánovu milost. Uvažuje: „Za své dřívější špatné činy bych měl trpět mnohem víc, než trpím teď. Jedině díky milosti Nejvyššího Pána mě nestihl celý trest, který si zasloužím. Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství zakouším jen jeho malý díl.“ Proto bez ohledu na všechny nepříjemné okolnosti zůstává klidný, mlčenlivý a trpělivý. Je vždy ke každému laskavý, dokonce i ke svému nepříteli. Nirmama znamená, že oddaný nepřikládá velkou důležitost bolestem a potížím, které se týkají těla, protože dobře ví, že hmotné tělo není on. Jelikož se neztotožňuje s tělem, netrpí pojetím falešného ega a zachovává klid ve štěstí i neštěstí. Je snášenlivý a spokojený se vším, co milostí Nejvyššího Pána přichází. Nevynakládá přehnané úsilí, aby něčeho dosáhl za cenu velkých nesnází, a díky tomu je pořád v dobrém rozpoložení. Je naprosto dokonalý mystik, protože se soustředí na pokyny, které dostal od duchovního učitele, a jelikož ovládá své smysly, je odhodlaný. Nenechá se svést falešnými argumenty, protože ho nikdo nemůže zviklat v jeho pevném odhodlání vykonávat oddanou službu. Je si plně vědomý toho, že Kṛṣṇa je věčný Pán, a tak ho nikdo nemůže vyvést z rovnováhy. Díky tomu všemu je schopný soustředit mysl a inteligenci výhradně na Nejvyššího Pána. Taková úroveň oddané služby je nepochybně velice vzácná, ale dodržováním usměrňujících zásad oddané služby na ni oddaný dospěje. Navíc Pán říká, že má takového oddaného velice rád, jelikož Ho vždy těší, jak oddaný jedná s úplným vědomím Kṛṣṇy.