Sloka 13.14

Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství, je všude, stejně jako slunce šíří své paprsky na všechny strany bez omezení. Pán je přítomný ve své všeprostupující podobě a v Něm existují všechny individuální živé bytosti, od Brahmy, prvního velkého učitele, až po malé mravence. To je nekonečně mnoho hlav a nohou a rukou a očí a nekonečně mnoho živých bytostí. Všechny existují v Nadduši a spočívají na Ní. Nadduše je tedy všudypřítomná. Individuální duše ovšem nemůže říct, že má ruce, nohy a oči všude. To není možné. Pokud si myslí, že pod vlivem nevědomosti si není vědomá svých nohou a rukou, přítomných všude, ale že na tuto úroveň dospěje, jakmile získá správné poznání, pak si ve svém uvažování odporuje. To znamená, že individuální duše není svrchovaná, když ji může podmínit hmotná příroda. Nejvyšší se od individuální duše liší. Nejvyšší Pán může natahovat svou ruku bez omezení. To duše nemůže. V Bhagavad-gītě Pán říká, že když Mu kdokoliv nabídne květ, plod nebo trochu vody, přijme to. Jak to může přijímat, když je tak daleko? To je Jeho všemohoucnost. Přestože neopouští své sídlo, které je od nás velice vzdálené, může natáhnout ruku, aby přijal, co Mu kdo nabízí. Taková je Jeho moc. V Brahma-saṁhitě (5.37) je řečeno: goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ – i když se pořád oddává zábavám na své transcendentální planetě, je zároveň všudypřítomný. Individuální duše o sobě nemůže tvrdit, že je všudypřítomná. Tento verš tedy nepopisuje individuální duši, ale Nejvyšší Duši, Osobnost Božství.