Sloka 13.21
kārya-kāraṇa-kartṛtve
hetuḥ prakṛtir ucyate
puruṣaḥ sukha-duḥkhānāṁ
bhoktṛtve hetur ucyate
kārya — následku; kāraṇa — a příčiny; kartṛtve — ve tvoření; hetuḥ — nástroj; prakṛtiḥ — hmotná příroda; ucyate — je řečeno, že je; puruṣaḥ — živá bytost; sukha — štěstí; duḥkhānām — a neštěstí; bhoktṛtve — v zakoušení; hetuḥ — nástroj; ucyate — je řečeno, že je.
Je řečeno, že příroda je příčinou všech hmotných příčin a následků, zatímco živá bytost je příčinou různých strastí a radostí zažívaných v tomto světě.
Hmotná příroda je původcem různých projevů těl a smyslů živých bytostí. Existuje 8 400 000 různých druhů těl, a tato rozmanitost je výtvorem hmotné přírody. Všechny vznikají jako následek různých smyslových požitků živé bytosti, která si přeje žít v tom či onom těle. Když se potom ocitá v různých tělech, zažívá v nich různé druhy štěstí a neštěstí. Hmotné štěstí a neštěstí jí působí tělo, ne ona samotná. Ve svém původním stavu si jen užívá, a to je tedy její pravý stav. V hmotném světě je proto, že chce panovat hmotné přírodě. V duchovním světě nic takového neexistuje. Duchovní svět je čistý, ale v hmotném světě každý těžce usiluje, aby na něčí úkor získával pro své tělo různé radosti. Možná je jasnější říci, že tělo je následek působení smyslů. Smysly jsou nástroje k uspokojování tužeb. Tento celek – tělo a smysly sloužící jako nástroje – poskytuje hmotná příroda, a jak vysvětlí další verš, živá bytost se dostává do takových příznivých či nepříznivých podmínek, které odpovídají jejím dřívějším touhám a činnostem. Hmotná příroda umísťuje každého podle jeho tužeb a činností do příslušného obydlí. Živá bytost je sama příčinou toho, jaké má obydlí, a také požitku nebo utrpení, které se s tím pojí. Jakmile už je v daném těle, dostává se pod vliv přírody, protože tělo je hmota a jedná podle přírodních zákonů. Tehdy není v moci živé bytosti to změnit. Řekněme, že dostala tělo psa. Jakmile má psí tělo, musí jednat jako pes. Nemůže se chovat jinak. A pokud je v prasečím těle, musí se chovat jako prase a žrát výkaly. Podobně musí jednat podle svého těla, pokud je v těle poloboha. To je zákon přírody. Za všech okolností ale Nadduše tuto individuální duši doprovází. O tom se mluví ve Védách (Muṇḍaka Upaniṣad 3.1.1): dvā suparṇā sayujā sakhāyaḥ. Nejvyšší Pán je k živé bytosti tak laskavý, že je v podobě Nadduše neboli Paramātmy za všech okolností s ní.