Sloka 15.8
śarīraṁ yad avāpnoti
yac cāpy utkrāmatīśvaraḥ
gṛhītvaitāni saṁyāti
vāyur gandhān ivāśayāt
śarīram — tělo; yat — které; avāpnoti — dostává; yat — které; ca api — také; utkrāmati — opouští; īśvaraḥ — pán těla; gṛhītvā — beroucí; etāni — všechna tato; saṁyāti — odchází; vāyuḥ — vzduch; gandhān — vůně; iva — jako; āśayāt — z jejich zdroje.
Živá bytost v hmotném světě přenáší svá různá pojetí života z jednoho těla do druhého, stejně jako vzduch přenáší vůně. Tak přijímá tělo jednoho druhu a znovu ho opouští, aby přijala další.
Tady je živá bytost popsaná jako īśvara ve smyslu „vládce svého těla“. Jestliže chce, může své tělo vyměnit za lepší, anebo může sestoupit na nižší úroveň. Má nepatrnou nezávislost. Výměna těla závisí na ní samotné. Vědomí, které si vytvořila, ji v čase smrti přenese do dalšího těla. Pokud si vytvořila vědomí podobné kočičímu nebo psímu, určitě dostane tělo kočky nebo psa. A pokud soustředila své vědomí na božské vlastnosti, dostane se do těla poloboha. A pokud své vědomí přemění ve vědomí Kṛṣṇy, přemístí se na Kṛṣṇaloku v duchovním světě a bude žít s Kṛṣṇou. Není pravda, že po zničení těla je se vším konec. Individuální duše se převtěluje z jednoho těla do druhého, a její nynější tělo a činnosti jsou základem jejího dalšího těla. Podle své karmy dostane jiné tělo, které bude muset v pravý čas znovu opustit. Tady je řečeno, že z jemnohmotného těla, které v sobě nese pojetí budoucího těla, se vyvine další tělo v příštím životě. Toto převtělování z jednoho těla do druhého a zápasení během pobytu v těle popisuje slovo karṣati jako boj o přežití.