Sloka 16.17
ātma-sambhāvitāḥ stabdhā
dhana-māna-madānvitāḥ
yajante nāma-yajñais te
dambhenāvidhi-pūrvakam
ātma-sambhāvitāḥ — samolibí; stabdhāḥ — neomalení; dhana-māna — bohatství a falešného uznání; mada — v klamu; anvitāḥ — pohroužení; yajante — konají oběti; nāma — jen podle jména; yajñaiḥ — s oběťmi; te — oni; dambhena — z pýchy; avidhi-pūrvakam — aniž by dodržovali jakákoliv pravidla.
Samolibí a vždy neomalení, oklamaní bohatstvím a falešným uznáním, někdy pyšně konají takzvané oběti, aniž by dodržovali jakákoliv pravidla.
Démonští lidé si o sobě myslí, že oni jsou všechno na světě, a někdy konají takzvané náboženské či obětní obřady, aniž by se ohlíželi na jakoukoliv autoritu nebo písmo. Jelikož nevěří v autority, jsou neomalení. To je důsledek iluze způsobené tím, že nahromadili nějaké bohatství a získali falešné uznání. Někdy se chopí úlohy kazatele a svádějí lidi, kteří je potom pokládají za náboženské reformátory nebo za inkarnace Boha. Předvádějí konání oběti, uctívají polobohy nebo si vymyslí vlastního Boha. Obyčejní lidé o nich rozhlašují, že jsou Bůh, a uctívají je a hlupáci si o nich myslí, že jsou pokročilí v duchovním poznání. Oblékají si šaty, které se nosí ve stavu odříkání, a v nich dělají nesmysly všeho druhu. Pro toho, kdo se zříká tohoto světa, platí mnohá omezení. Ale démoni na ně nehledí. Myslí si, že si každý může vytvořit svou vlastní cestu a že žádná standardní cesta, kterou by měli následovat, neexistuje. Zvláštní důraz je tu na slově avidhi-pūrvakam, „bez dodržování usměrňujících pravidel“. Tyto věci se vždy dějí kvůli nevědomosti a iluzi.