Sloka 16.18
ahaṅkāraṁ balaṁ darpaṁ
kāmaṁ krodhaṁ ca saṁśritāḥ
mām ātma-para-deheṣu
pradviṣanto ’bhyasūyakāḥ
ahaṅkāram — k falešnému egu; balam — síle; darpam — pýše; kāmam — chtíči; krodham — hněvu; ca — také; saṁśritāḥ — upnutí; mām — Mě; ātma — ve svém; para — a v jiných; deheṣu — tělech; pradviṣantaḥ — hanobící; abhyasūyakāḥ — plní zášti.
Démon, kterého poblouznilo falešné ego, síla, pýcha, chtíč a hněv, je plný zášti vůči Nejvyššímu Pánu, sídlícímu v jeho vlastním těle a v tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství.
Démonský člověk se vždy staví proti Boží svrchovanosti a nechce věřit písmům. Je plný zášti jak vůči písmům, tak vůči existenci Nejvyšší Osobnosti Božství. K tomu ho vede jeho takzvaná váženost spolu s nabytým bohatstvím a mocí. Neví, že současný život je přípravou na další život, a proto je nepřítelem sám sobě i druhým. Dopouští se násilí na druhých tělech i na svém vlastním. Nedbá na svrchovanou vládu Osobnosti Božství, protože mu chybí poznání. Jelikož nesnáší písma a Nejvyšší Osobnost Božství, podává plané argumenty proti existenci Boha a popírá autoritu písem. Vždy si myslí, že je mocný a nezávislý ve všem, co dělá. Domnívá se, že jelikož se mu silou, mocí ani bohatstvím nikdo nevyrovná, může jednat jakkoliv a nikdo ho nemůže zastavit. Pokud se objeví nepřítel, který by mu bránil ve zdařilém uskutečňování jeho smyslových činností, plánuje, jak ho svou silou zničí.