Sloka 2.15
yaṁ hi na vyathayanty ete
puruṣaṁ puruṣarṣabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ
so ’mṛtatvāya kalpate
yam — ten, jehož; hi — jistě; na — nikdy; vyathayanti — rozrušují; ete — všechny tyto; puruṣam — osobu; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z mužů; sama — nezměněný; duḥkha — v neštěstí; sukham — a štěstí; dhīram — trpělivý; saḥ — on; amṛtatvāya — k osvobození; kalpate — je považován za způsobilého.
Ó nejlepší z mužů, Arjuno, ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a kdo zůstává při obou stavech klidný, je nepochybně hoden osvobození.
Každý, kdo nepolevuje v odhodlání dosáhnout vyššího stavu duchovní realizace a dokáže stejně snášet štěstí i neštěstí, je způsobilý pro osvobození. Čtvrtý životní stupeň ve varṇāśramské společnosti, tedy stav odříkání (sannyās), je velmi obtížný. Avšak ten, kdo má vážný zájem dosáhnout dokonalosti života, přijme sannyās i přes všechny potíže. Obvykle je největší těžkostí natrvalo přerušit rodinné vztahy, přestat se stýkat s manželkou a dětmi. Pokud však člověk dokáže takové potíže snést, jeho cesta k duchovní realizaci je u cíle. Zde zase radí Kṛṣṇa Arjunovi, aby vytrval v plnění povinností kṣatriyů, i když je pro něho těžké bojovat proti členům vlastní rodiny a dalším lidem, které má rád. Když Pán Caitanya přijal stav odříkání, bylo Mu dvacet čtyři let a Jeho mladá manželka a stará matka neměly nikoho jiného, kdo by se o ně postaral. Přesto sannyās přijal s ohledem na vyšší zájem a byl nezlomný v plnění vyšších, duchovních povinností. Takové odhodlání je nutné, aby se člověk mohl vysvobodit z hmotných pout.