Sloka 2.47
karmaṇy evādhikāras te
mā phaleṣu kadācana
mā karma-phala-hetur bhūr
mā te saṅgo ’stv akarmaṇi
karmaṇi — na předepsané povinnosti; eva — jistě; adhikāraḥ — právo; te — tebe; mā — nikdy; phaleṣu — na plody; kadācana — kdykoliv; mā — nikdy; karma-phala — výsledku práce; hetuḥ — příčina; bhūḥ — staň se; mā — nikdy; te — tebe; saṅgaḥ — připoutanost; astu — má být; akarmaṇi — k neplnění předepsaných povinností.
Máš právo konat svou předepsanou povinnost, ale plody tvého jednání ti nenáleží. Nikdy se nepovažuj za příčinu výsledků svých činů a zároveň se nepoutej k tomu, že bys nekonal svou povinnost.
Zde se posuzují tři věci: předepsané povinnosti, náladové jednání a nečinnost. Předepsané povinnosti jsou činnosti stanovené každému podle toho, jak na něho působí kvality hmotné přírody. Náladovými činy se rozumí jednání bez souhlasu autority a nečinnost znamená vyhýbat se svým předepsaným povinnostem. Pán zde Arjunovi radí, aby nebyl nečinný, ale aby konal svou předepsanou povinnost bez ulpívání na výsledcích. Ten, kdo lpí na plodech svého konání, je také příčinou činů; a pak si užívá jejich výsledků, nebo kvůli nim trpí.
Předepsané povinnosti lze rozdělit do tří skupin: na pravidelné, příležitostné a ty, které mají splnit nějaké přání. Běžné úkoly konané z povinnosti podle pokynů písem, bez touhy po výsledcích, náleží ke kvalitě dobra. Činnosti, při kterých člověk touží po plodech, ho spoutávají, a proto jsou nepříznivé. Každý má právo mít své předepsané povinnosti, ale měl by jednat bez připoutanosti k výsledkům. Takové nezištné plnění povinností vede zaručeně na cestu osvobození.
Pán tudíž Arjunovi radil, aby boj bral jako svou povinnost a neupínal se na výsledek. Arjunovo přání nebojovat je jen druhou stranou připoutanosti, která nikdy na cestu osvobození nevede. Jakákoliv připoutanost – ať souhlasná, či odmítavá – spoutává. Nečinnost je hříšná. Boj z povinnosti byl tedy pro Arjunu jedinou příznivou cestou osvobození.