Sloka 2.59
viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate
viṣayāḥ — předměty smyslového požitku; vinivartante — jsou plánovitě odmítané; nirāhārasya — pomocí zákazových omezení; dehinaḥ — pro vtěleného; rasa-varjam — zříkání se chuti; rasaḥ — pocit požitku; api — ačkoliv existuje; asya — jeho; param — mnohem vyšší věci; dṛṣṭvā — když okusí; nivartate — upustí od.
Vtělenou duši mohou zákazy omezovat v uspokojování smyslů, ale to neznamená, že v něm ztratila zalíbení. Zanechá-li však těchto činností díky tomu, že okusí vyšší chuť, pak bude její vědomí neochvějné.
Nikdo nemůže zanechat uspokojování smyslů, dokud nebude na transcendentální úrovni. Omezovat smyslový požitek prostřednictvím usměrňujících pravidel je něco podobného jako zakazovat nemocnému člověku jíst určitá jídla. Pacient nemá takové zákazy rád, a ani neztratí na zakázaná jídla chuť. Omezování smyslů nějakým duchovním procesem, jako je například aṣṭāṅga-yoga, sestávající ze stupňů zvaných yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna a tak dále, se doporučuje méně inteligentním lidem, kteří neznají nic lepšího. Ale ten, kdo během rozvíjení vědomí Kṛṣṇy ochutnal krásu Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, již nenachází chuť v neživých hmotných věcech. Omezení jsou tedy určená pro méně inteligentní začátečníky v duchovním životě. Jsou užitečná jen do té doby, dokud člověk nenajde chuť ve vědomí Kṛṣṇy. Když si je někdo skutečně vědomý Kṛṣṇy, přirozeně ztrácí chuť na nezáživné věci.