Sloka 2.6
na caitad vidmaḥ kataran no garīyo
yad vā jayema yadi vā no jayeyuḥ
yān eva hatvā na jijīviṣāmas
te ’vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ
na — ani; ca — také; etat — toto; vidmaḥ — víme; katarat — co; naḥ — pro nás; garīyaḥ — lepší; yat vā — zdali; jayema — můžeme zvítězit; yadi — jestli; vā — nebo; naḥ — nás; jayeyuḥ — oni porazí; yān — ty, které; eva — zajisté; hatvā — zabitím; na — nikdy; jijīviṣāmaḥ — chtěli bychom žít; te — ti všichni; avasthitāḥ — nacházejí se; pramukhe — před; dhārtarāṣṭrāḥ — Dhṛtarāṣṭrovi synové.
Ani nevíme, co je lepší – zvítězit, nebo prohrát? Kdybychom Dhṛtarāṣṭrovy syny zabili, neměli bychom chtít dál žít. Přesto před námi teď stojí na bitevním poli.
Pro kṣatriyu je boj povinností, ale Arjuna nevěděl, zda má bojovat a odvážit se zbytečného násilí, nebo zda má od boje upustit a živit se žebráním. Kdyby soupeře neporazil, jediným způsobem obživy by pro něj pak byla žebrota. A vítězství nebylo jisté, zvítězit mohla kterákoliv strana. Ale i kdyby je čekalo vítězství (a právo bylo na jejich straně), těžko by se jim žilo v nepřítomnosti Dhṛtarāṣṭrových synů, kteří by zemřeli v boji. To by pro ně znamenalo jen jiný druh porážky. Všechny tyto Arjunovy úvahy dokazují, že byl nejen velký oddaný Pána, ale také osvícená osobnost, dokonale ovládající svou mysl a smysly. Jeho přání živit se žebráním, přestože se narodil v královské rodině, je další známkou odpoutanosti. Tyto vlastnosti společně s jeho vírou v pokyny Śrī Kṛṣṇy, jeho duchovního učitele, ukazují, že byl skutečně ctnostný, a tudíž způsobilý pro osvobození. S neovládnutými smysly nikdo nedosáhne úrovně poznání a bez poznání a oddanosti nelze dosáhnout osvobození. Arjuna byl vedle svých mimořádných hmotných schopností způsobilý po všech těchto stránkách.