Sloka 2.61

V tomto verši je jasně vysvětlené, že vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší formou jógy. A bez vědomí Kṛṣṇy není možné ovládat smysly. Již jsme se zmínili o velkém mudrci Durvāsovi, který si našel záminku pro spor s Mahārājem Ambarīṣem. Jelikož byl pyšný, bezdůvodně se rozhněval, a tak nedokázal své smysly zkrotit. Naproti tomu král sice nebyl tak mocný jógí jako mudrc, ale zato byl oddaný Pána, a tak všechny mudrcovy křivdy mlčky snášel a vyšel ze sporu vítězně. Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18–20) uvádí, jak král ovládal své smysly díky následujícím vlastnostem:

„Král Ambarīṣa stále upíral mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy, svá slova používal k popisování Pánova sídla, ruce k čištění chrámu Pána, uši k poslouchání popisů Pánových zábav, oči ke zhlížení podoby Pána, tělo k dotýkání se těl oddaných, nos k čichání vůně květů obětovaných lotosovým nohám Pána, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných Pánu, nohy k putování na svaté místo, kde stojí Pánův chrám, hlavu ke skládání poklon Pánu a své touhy k plnění Pánových tužeb, a to vše z něho dělalo Pánova mat-para oddaného.“

Výraz mat-para je v této souvislosti velice důležitý. Život Mahārāje Ambarīṣe ukazuje, jak se stát člověkem, který je mat-para. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký učenec a ācārya tradice mat-para, dodává: mad-bhakti-prabhāvena sarvendriya-vijaya-pūrvikā svātma-dṛṣṭiḥ su-labheti bhāvaḥ. „Smysly lze zcela ovládnout jedině silou oddané služby Kṛṣṇovi.“ Někdy se také uvádí příklad ohně: „Pán Viṣṇu, kterého má jógí v srdci, tam spálí všechny nečistoty, tak jako plameny ohně vypálí celou místnost.“ Yoga-sūtra rovněž předepisuje meditaci o Viṣṇuovi, a ne o prázdnotě. Takzvaní jógí, kteří meditují o něčem jiném, než o podobě Viṣṇua, jenom ztrácejí čas marnou honbou za nějakou vidinou. Musíme si být vědomí Kṛṣṇy, oddaní Osobnosti Božství. To je cíl skutečné jógy.