Sloka 2.63
krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati
krodhāt — z hněvu; bhavati — nastává; sammohaḥ — dokonalá iluze; sammohāt — z iluze; smṛti — paměti; vibhramaḥ — zmatenost; smṛti-bhraṁśāt — po zmatení paměti; buddhi-nāśaḥ — ztráta inteligence; buddhi-nāśāt — a následkem ztráty inteligence; praṇaśyati — poklesne.
Z hněvu vzniká naprostá iluze a z iluze zmatení paměti. Když je zmatena paměť, dojde ke ztrátě inteligence, a když člověk ztratí inteligenci, padá znovu do hmotné tůně.
Śrīla Rūpa Gosvāmī nám dává tento návod:
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.258)
Rozvíjením vědomí Kṛṣṇy se dá poznat, že všechno má své využití ve službě Pánu. Ti, kdo se chtějí vysvobodit z hmotných pout bez poznání spojeného s vědomím Kṛṣṇy, se uměle snaží vyhýbat hmotným předmětům, ale pak nedosáhnou dokonalé úrovně odříkání. Jejich takzvané odříkání se nazývá phalgu, méně významné. Naproti tomu člověk vědomý si Kṛṣṇy ví, jak všechno použít ve službě Pánu, a proto se nestane, že by ho zahalilo hmotné vědomí. Například podle impersonalisty Pán či Absolutno nemůže jíst, jelikož není osoba. Impersonalista se tedy vyhýbá dobrému jídlu, ale oddaný ví, že Kṛṣṇa si nejlépe vychutnává všechen požitek a že jí vše, co Mu kdo s oddaností nabízí. Proto po obětování chutného jídla Pánu jí oddaný zbytky zvané prasādam. Vše je tak zduchovněné a oddanému nehrozí, že by mohl poklesnout. Oddaný přijímá prasādam s vědomím Kṛṣṇy, zatímco neoddaný ho odmítá s tím, že ho považuje za hmotné. Impersonalista se tedy kvůli svému umělému odříkání nemůže těšit ze života, a proto ho i nepatrné vzrušení mysli stáhne zpátky do tůně hmotné existence. Je řečeno, že i když taková duše dospěje k osvobození, znovu poklesne, jelikož nemá oporu v oddané službě.