Sloka 3.13
yajña-śiṣṭāśinaḥ santo
mucyante sarva-kilbiṣaiḥ
bhuñjate te tv aghaṁ pāpā
ye pacanty ātma-kāraṇāt
yajña-śiṣṭa — jídlo po vykonáníyajñi; aśinaḥ — ti, kdo jedí; santaḥ — oddaní; mucyante — zbavují se; sarva — všeho druhu; kilbiṣaiḥ — hříchů; bhuñjate — vychutnávají si; te — ti; tu — ale; agham — těžké hříchy; pāpāḥ — hříšníci; ye — kteří; pacanti — připravují jídlo; ātma-kāraṇāt — pro smyslový požitek.
„Oddaní Pána se osvobozují od hříchů všeho druhu, protože jedí obětované jídlo. Jiní, kteří jídlo připravují pro svůj smyslový požitek, jedí jenom hřích.“
Oddaní Nejvyššího Pána Viṣṇua neboli ti, kteří jsou si vědomí Kṛṣṇy, se nazývají santové a neustále chovají Pána v lásce. To popisuje Brahma-saṁhitā (5.38): premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti. Santové mají trvalou smlouvu lásky s Nejvyšší Osobností Božství, Govindou (který dává všechnu radost), Mukundou (který dává osvobození) či Kṛṣṇou (nejpřitažlivějším), a tak nejedí nic, aniž by to nejdřív obětovali Jemu. Proto stále provádějí yajñi různými způsoby oddané služby, jako je śravaṇam, kīrtanam, smaraṇam, arcanam a tak dále, a díky tomu je neznečišťuje hříšné prostředí v hmotném světě. Jiní, kteří připravují jídlo sami pro sebe, pro smyslový požitek, jsou nejen zloději, ale také jedí hříchy všeho druhu. Jak může být někdo šťastný, když je zloděj a hříšník? To nejde. Aby lidé mohli být po všech stránkách šťastní, musí se naučit ten nejsnadnější proces saṅkīrtana-yajñi, při kterém si budou plně vědomí Kṛṣṇy. Jinak na světě nemůže být mír ani štěstí.