Sloka 3.15

Tady je ještě názorněji vysvětleno, co znamená yajñārtha-karma neboli proč je nezbytné všechno dělat jen pro potěšení Viṣṇua. Jestliže máme jednat tak, abychom uspokojili yajña-puruṣu, Viṣṇua, musíme k tomu hledat návod v brahma neboli transcendentálních Védách. Védy udávají zásady jednání. Cokoliv vykonané bez vedení daného Védami se nazývá vikarma neboli nedovolená či hříšná činnost. Měli bychom tedy vždy jednat podle Véd, abychom se uchránili před následky svého jednání. Tak jako v běžném životě musíme jednat podle nařízení státu, musíme také následovat nařízení svrchovaného státu, v jehož čele stojí Pán. Tato nařízení ve Védách jsou projevená přímo z dechu Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno: asya mahato bhūtasya niśvasitam etad yad ṛg-vedo yajur-vedaḥ sāma-vedo ’tharvāṅgirasaḥ. „Všechny čtyři Védy – Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda a Atharva Veda – vznikají z dechu velké Osobnosti Božství.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.5.11) Pán je všemohoucí a může mluvit dýcháním, neboť jak je potvrzeno v Brahma-saṁhitě, má absolutní schopnost kterýmkoliv svým smyslem provádět činnosti všech ostatních smyslů. Může mluvit dechem a také oplodňovat očima. Je řečeno, že otcem všech živých bytostí se stal tak, že pohlédl na hmotnou přírodu. Poté, co takto vpravil podmíněné duše do lůna hmotné přírody, dal jim ve védské moudrosti návod, jak se mohou vrátit domů, zpátky k Bohu. Nesmíme zapomínat, že všechny podmíněné duše v hmotné přírodě dychtí po hmotném požitku. Védské pokyny jsou ale sestavené tak, aby lidé mohli uspokojovat své zvrácené touhy a aby se pak, až skončí se svými takzvanými požitky, mohli vrátit k Bohu. To je pro podmíněné duše příležitost získat osvobození; proto se musí snažit následovat systém yajñi tím, že rozvinou vědomí Kṛṣṇy. Dokonce i ti, kdo se nikdy védskými pokyny neřídili, si mohou osvojit zásady vědomí Kṛṣṇy, a to vynahradí vykonávání védských yajñí neboli různých druhů karmy.