Sloka 3.21
yad yad ācarati śreṣṭhas
tat tad evetaro janaḥ
sa yat pramāṇaṁ kurute
lokas tad anuvartate
yat yat — cokoliv; ācarati — dělá; śreṣṭhaḥ — úctyhodný vůdce; tat — to; tat — a jen to; eva — jistě; itaraḥ — obyčejný; janaḥ — člověk; saḥ — on; yat — jakýkoliv; pramāṇam — příklad; kurute — dává; lokaḥ — celý svět; tat — to; anuvartate — následuje.
Cokoliv dělá velký člověk, dělají pak i obyčejní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.
Obyčejní lidé vždy potřebují nějakého vůdce, který je dovede učit praktickým chováním. Nikdo nemůže učit lidi, aby přestali kouřit, jestliže sám kouří. Pán Caitanya prohlásil, že než začne učitel vyučovat, musí se sám chovat správně. Ten, kdo vyučuje tímto způsobem, se nazývá ācārya neboli ideální učitel. Aby tedy učitel mohl učit obyčejné lidi, musí se řídit zásadami śāstry (písma). Nemůže si vymýšlet pravidla, která odporují zásadám zjevených písem. Manu-saṁhitā a podobné zjevené texty jsou uznávané jako standardní knihy, kterými by se měla lidská společnost řídit. Učení vůdců společnosti se tedy má zakládat na zásadách těchto autoritativních śāster. Kdokoliv se chce měnit k lepšímu, musí dodržovat daná pravidla po vzoru velkých učitelů. Śrīmad-Bhāgavatam také potvrzuje, že člověk má kráčet ve stopách velkých oddaných – tak se dělá pokrok na cestě duchovní realizace. Král či hlava státu, otec a učitel jsou přirozenými vůdci nevinných obyčejných lidí. Všichni tito přirození vůdci mají velkou zodpovědnost vůči těm, kteří na nich závisí, a proto musí dobře znát standardní knihy obsahující morální a duchovní zákony.