Sloka 3.29
prakṛter guṇa-sammūḍhāḥ
sajjante guṇa-karmasu
tān akṛtsna-vido mandān
kṛtsna-vin na vicālayet
prakṛteḥ — hmotné přírody; guṇa — kvalitami; sammūḍhāḥ — poblouznění ztotožňováním se s hmotou; sajjante — zaplétají se; guṇa-karmasu — do hmotných činností; tān — ty; akṛtsna-vidaḥ — lidi s chabým poznáním; mandān — líné ohledně seberealizace; kṛtsna-vit — ten, kdo má skutečné poznání; na — ne; vicālayet — měl by se snažit zneklidňovat.
Nevědomí lidé, zmatení kvalitami hmotné přírody, se zaplétají do hmotných činností. Moudrý člověk by je ale neměl zneklidňovat, přestože pro nedostatek poznání plní povinnosti na nižší úrovni.
Lidé bez poznání si myslí, že jejich totožnost je hrubohmotná, a osvojují si mnoho hmotných označení. Tělo je dar hmotné přírody a ten, kdo příliš lpí na tělesném vědomí, je manda, lenivý člověk, který nechápe duši. Nevědomí lidé považují tělo za sebe sama, tělesné svazky za příbuzenství, zemi, kde tělo dostali, za hodnou uctívání a formality náboženských obřadů za konečný cíl. Tito lidé, kteří si tolik zakládají na hmotných označeních, často chtějí pracovat pro společnost, pro svůj národ nebo pro celý svět. Jejich označení je motivují do ustavičného hmotného úsilí; duchovní realizace je pro ně mýtem, a proto je nezajímá. Ti, kdo jsou osvícení ohledně duchovního života, by se ovšem neměli snažit tyto hmotně orientované osoby znepokojovat. Lepší je mlčky pokračovat ve vlastních duchovních činnostech. Zmatené lidi je možné vést k následování základních morálních principů, jako je nenásilí, a k podobné hmotné dobročinnosti.
Nevědomí lidé nedovedou ocenit jednání s vědomím Kṛṣṇy, a proto nám Pán Kṛṣṇa radí, abychom je neznepokojovali a neztráceli drahocenný čas. Pánovi oddaní jsou však laskavější než Pán, jelikož chápou Jeho záměr. Vystavují se proto všemožnému nebezpečí, když oslovují dokonce i nevědomé lidi a snaží se je zaměstnat činnostmi spojenými s vědomím Kṛṣṇy, které jsou naprosto nezbytné pro každou lidskou bytost.