Sloka 3.30
mayi sarvāṇi karmāṇi
sannyasyādhyātma-cetasā
nirāśīr nirmamo bhūtvā
yudhyasva vigata-jvaraḥ
mayi — Mně; sarvāṇi — všechny; karmāṇi — činnosti; sannyasya — zcela odevzdávající; adhyātma — s úplným poznáním vlastního já; cetasā — s vědomím; nirāśīḥ — bez touhy po zisku; nirmamaḥ — bez pocitu vlastnictví; bhūtvā — v takovém stavu; yudhyasva — bojuj; vigata-jvaraḥ — bez letargie.
Proto bojuj, Arjuno! Mně věnuj všechny své činy a s úplným poznáním Mě, bez touhy po zisku, bez nároků na výsledek a bez letargie bojuj!
Tento verš jasně ukazuje záměr Bhagavad-gīty. Pán učí, že musíme rozvinout úplné vědomí Kṛṣṇy a pak plnit své povinnosti přímo s vojenskou kázní. Takový příkaz může všechno poněkud ztížit, nicméně plnit povinnosti se závislostí na Kṛṣṇovi je přirozené postavení živé bytosti. Živá bytost nemůže být šťastná nezávisle, bez spolupráce s Nejvyšším Pánem, protože ve svém věčném přirozeném postavení se podřizuje Pánovým touhám. Proto Śrī Kṛṣṇa Arjunovi nařídil bojovat, jako kdyby byl jeho vojenským velitelem. Člověk musí obětovat všechno pro naplnění vůle Nejvyššího Pána a zároveň plnit své předepsané povinnosti bez vlastnických nároků. Arjuna nemusel zvažovat Pánovo nařízení – musel ho jen vykonat. Nejvyšší Pán je duše všech duší, a proto je ten, kdo bez ohledu na vlastní zájmy zcela závisí na Nejvyšší Duši neboli kdo si je plně vědomý Kṛṣṇy, popsaný slovy adhyātma-cetas. Nirāśīḥ znamená, že služebník musí jednat podle pánových pokynů, ale nemá očekávat plody svých činů. Pokladník může počítat milióny pro svého zaměstnavatele, ale sám si nedělá nárok na jedinou minci. Podobně si musíme uvědomit, že všechno na světě patří Nejvyššímu Pánu, jinak nikomu nepatří nic. To zde vyjadřuje slovo mayi, „Mně“. Pokud člověk jedná s takovým vědomím Kṛṣṇy, je samozřejmé, že si na nic nečiní vlastnické nároky. Toto vědomí se nazývá nirmama čili „nic není moje“. A jestliže někdo cítí nechuť vykonat takové přísné nařízení, které nebere ohled na takzvané příbuzné, s nimiž ho pojí tělesné svazky, měl by se jí zbavit; tak může dosáhnout stavu vigata-jvara, bez horečky v mysli či letargie. Každému podle jeho vlastností a postavení náleží určitý druh povinností, a ty všechny se dají plnit s vědomím Kṛṣṇy, jak je popsáno výše. To člověka povede na cestu osvobození.