Sloka 3.36
arjuna uvāca
atha kena prayukto ’yaṁ
pāpaṁ carati pūruṣaḥ
anicchann api vārṣṇeya
balād iva niyojitaḥ
arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; atha — potom; kena — čím; prayuktaḥ — hnaný; ayam — ten; pāpam — hříchy; carati — páchá; pūruṣaḥ — člověk; anicchan — aniž by chtěl; api — ačkoliv; vārṣṇeya — ó potomku Vṛṣṇiho; balāt — silou; iva — jako by; niyojitaḥ — pobízený.
Arjuna řekl: Ó potomku Vṛṣṇiho, co člověka žene k tomu, aby jednal hříšně, jakoby nucen silou, když ani sám nechce?
Živá bytost jakožto nedílná část Nejvyššího je původně duchovní a čistá, netknutá hmotnými nečistotami. Nemá tedy v povaze podléhat hříchům hmotného světa. Když je ale ve styku s hmotnou přírodou, hřeší často a bez váhání, někdy i proti své vůli. Arjunova otázka Kṛṣṇovi ohledně zvrácené povahy živých bytostí je proto velice příhodná. Živá bytost někdy ani nechce jednat hříšně, a přesto ji k tomu něco nutí. K hříšnému jednání ovšem nepobízí Nadduše v srdci, ale něco jiného, jak Pán vysvětlí v dalším verši.