Sloka 3.9
yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara
yajña-arthāt — konaná pouze pro Yajñu neboli Viṣṇua; karmaṇaḥ — než činnost; anyatra — jinak; lokaḥ — svět; ayam — tento; karma-bandhanaḥ — spoutanost činy; tat — Jeho; artham — ve prospěch; karma — činnost; kaunteya — ó synu Kuntī; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od spojení; samācara — vykonávej dokonale.
Všechno je třeba dělat jako oběť Viṣṇuovi, jinak činnosti spoutávají v hmotném světě. Proto vykonávej své předepsané povinnosti pro Jeho potěšení, ó synu Kuntī, a tak zůstaneš nespoutaný.
Jelikož člověk musí být činný, už jen aby udržel tělo při životě, každý má za tím účelem předepsané určité povinnosti, podle jeho společenského postavení a jeho vlastností. Yajña znamená „Pán Viṣṇu“ i „oběť“. Všechny obětní obřady jsou také určené k uspokojení Pána Viṣṇua. Ve Védách stojí: yajño vai viṣṇuḥ. Jinými slovy, když někdo vykonává předepsané yajñi, slouží tím stejnému účelu, jako když přímo slouží Pánu Viṣṇuovi. Vědomí Kṛṣṇy je tedy prováděním yajñi, které předepisuje tento verš. Varṇāśramské zřízení je rovněž zaměřené na uspokojení Pána Viṣṇua. Varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān/viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)
Každý tedy musí dělat to, co uspokojuje Viṣṇua. Cokoliv jiného se v tomto hmotném světě dělá, vede do zajetí, neboť dobré i špatné činy přinášejí následky a každý následek jejich konatele spoutává. Proto musí člověk jednat s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇu (Viṣṇua), a při takovém jednání je osvobozený. Takto jednat je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí zkušeného vedení. Člověk by se tedy měl aktivně snažit pod zkušeným vedením Kṛṣṇova oddaného nebo podle osobních pokynů samotného Pána Kṛṣṇy (jak se poštěstilo Arjunovi). Nic by neměl dělat pro svůj smyslový požitek, ale všechno pro potěšení Kṛṣṇy. Takové jednání ho nejen ochrání před následky jeho činů, ale také ho postupně dovede k transcendentální láskyplné službě Pánu, která jediná mu umožní vejít do Božího království.