Sloka 4.20
tyaktvā karma-phalāsaṅgaṁ
nitya-tṛpto nirāśrayaḥ
karmaṇy abhipravṛtto ’pi
naiva kiñcit karoti saḥ
tyaktvā — když se zřekl; karma-phala-āsaṅgam — připoutanosti k plodům svých činů; nitya — vždy; tṛptaḥ — spokojený; nirāśrayaḥ — bez útočiště; karmaṇi — činností; abhipravṛttaḥ — plně zaměstnaný; api — ačkoliv; na — ne; eva — jistě; kiñcit — cokoliv; karoti — dělá; saḥ — on.
Když není připoutaný k výsledkům svých činností, je vždy spokojený a nezávislý, pak nedělá nic plodonosného, přestože plní mnoho úkolů.
Toto vysvobození z pout činů dává jedině vědomí Kṛṣṇy, když člověk dělá všechno pro Kṛṣṇu. Ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, jedná z čisté lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto ho nijak nepřitahují výsledky jeho činností. Nemyslí ani na to, jak o něho bude postaráno, protože všechno nechává na Kṛṣṇovi. Nesnaží se zaopatřovat si různé věci ani chránit si ty, které už má. Plní své povinnosti, jak nejlépe umí, a ostatní nechává na Kṛṣṇovi. Takový nepřipoutaný člověk je ušetřený všech následků dobrých i špatných činů; je to, jako kdyby nic nedělal. To je akarma, jednání, které nenese plody. Cokoliv člověk dělá bez vědomí Kṛṣṇy, ho poutá, což je znak vikarmy, jak bylo vysvětleno dříve.