Sloka 4.33
śreyān dravya-mayād yajñāj
jñāna-yajñaḥ paran-tapa
sarvaṁ karmākhilaṁ pārtha
jñāne parisamāpyate
śreyān — je lepší; dravya-mayāt — hmotného vlastnictví; yajñāt — než oběť; jñāna-yajñaḥ — oběť s poznáním; param-tapa — ó pokořiteli nepřátel; sarvam — všechny; karma — činnosti; akhilam — celkově; pārtha — ó synu Pṛthy; jñāne — v poznání; parisamāpyate — končí.
Ó pokořiteli nepřátel, oběť konaná s poznáním je lepší než samotná oběť hmotného vlastnictví. Všechny obětní činnosti nakonec vrcholí v transcendentálním poznání, synu Pṛthy.
Účelem všech obětí je nabýt úplného poznání, potom se zbavit hmotného utrpení a nakonec dospět k láskyplné transcendentální službě Nejvyššímu Pánovi, k vědomí Kṛṣṇy. Za všemi těmito oběťmi je přesto jedno tajemství, které by člověk měl znát. Oběti mají různé podoby podle víry toho, kdo je provádí. Obětující, jehož víra dosáhla úrovně transcendentálního poznání, je pokročilejší než ten, kdo jen obětuje hmotné vlastnictví bez tohoto poznání, protože dokud člověk nemá poznání, jeho oběti zůstávají na hmotné úrovni a nepřinášejí mu žádný duchovní prospěch. Skutečné poznání vrcholí ve vědomí Kṛṣṇy, které je nejvyšším stupněm transcendentálního poznání. Bez vyššího poznání jsou oběti jen hmotné činnosti. Jakmile se ale zakládají na transcendentálním poznání, posouvají se na duchovní úroveň. Podle rozdílů ve vědomí se obětní činnosti někdy nazývají karma-kāṇḍa (jednání pro plody) a někdy jñāna-kāṇḍa (hledání pravdy). Mít za cíl poznání je lepší.