Sloka 5.16
jñānena tu tad ajñānaṁ
yeṣāṁ nāśitam ātmanaḥ
teṣām āditya-vaj jñānaṁ
prakāśayati tat param
jñānena — poznáním; tu — ale; tat — ta; ajñānam — nevědomost; yeṣām — jejichž; nāśitam — je zničena; ātmanaḥ — živé bytosti; teṣām — jejich; āditya-vat — jako vycházející slunce; jñānam — poznání; prakāśayati — odhaluje; tat param — vědomí Kṛṣṇy.
Jakmile však někoho osvítí poznání, které ničí nevědomost, všechno se mu odhalí, tak jako slunce po rozednění všechno osvětlí.
Ti, kdo zapomněli na Kṛṣṇu, musí být nutně zmatení, ale ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, nejsou vůbec zmatení. V Bhagavad-gītě jsou výroky jako sarvaṁ jñāna-plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi a na hi jñānena sadṛśam. Poznání se těší velké úctě. A co je toto poznání? Dokonalé poznání člověk získá, když se odevzdá Kṛṣṇovi, jak je řečeno v 19. verši 7. kapitoly: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Když se po mnoha životech někdo s dokonalým poznáním odevzdá Kṛṣṇovi, neboli když dospěje k vědomí Kṛṣṇy, všechno se mu vyjeví, tak jako ve dne všechno vyjeví slunce. Živá bytost je zmatená v mnoha směrech, a poslední léčkou nevědomosti je, že se nestydí považovat se za Boha. Kdyby živá bytost byla Bůh, jak by ji mohla zmást nevědomost? Nechá se snad Bůh zmást nevědomostí? To by znamenalo, že nevědomost čili Satan je mocnější než Bůh. Pravé poznání se dá získat od toho, kdo si je dokonale vědomý Kṛṣṇy. Proto musí člověk vyhledat pravého duchovního učitele a pod jeho vedením se učit, co je to vědomí Kṛṣṇy, protože vědomí Kṛṣṇy zahání nevědomost, tak jako slunce zahání tmu. I ten, kdo jasně ví, že tělo není on, že je vůči tělu transcendentální, ještě nemusí umět rozlišit mezi duší a Nadduší. Ale může vědět všechno, pokud vyhledá útočiště u dokonalého, pravého duchovního učitele, který si je vědomý Kṛṣṇy. Člověk může poznat Boha a svůj vztah s Ním jedině tehdy, když se setká s Jeho představitelem. Představitel Boha o sobě nikdy neprohlašuje, že je Bůh, i když se mu vzdává stejná úcta jako Bohu, protože má veškeré poznání o Bohu. Je třeba se naučit, jaký je rozdíl mezi Bohem a živou bytostí. Proto Pán Śrī Kṛṣṇa řekl ve druhé kapitole (2.12), že každá živá bytost je individuální a Pán je také individuální. Všichni byli individuálními osobami v minulosti, jsou jimi v přítomnosti a budou jimi i v budoucnosti, dokonce i po vysvobození. V noci ve tmě vidíme všechno stejně, ale ve dne, když vyjde slunce, se nám všechno ukáže ve své pravé podobě. Pravé poznání znamená vědět, že i v duchovním životě má každý svou individuální totožnost a není všechno stejné.