Sloka 5.23
śaknotīhaiva yaḥ soḍhuṁ
prāk śarīra-vimokṣaṇāt
kāma-krodhodbhavaṁ vegaṁ
sa yuktaḥ sa sukhī naraḥ
śaknoti — dokáže; iha eva — v nynějším těle; yaḥ — ten, kdo; soḍhum — snášet; prāk — před; śarīra — těla; vimokṣaṇāt — opuštěním; kāma — z touhy; krodha — a hněvu; udbhavam — vzniklé; vegam — nutkání; saḥ — on; yuktaḥ — v transu; saḥ — on; sukhī — šťastný; naraḥ — člověk.
Kdo před opuštěním svého nynějšího těla dokáže snášet nutkání hmotných smyslů a odolávat nátlaku touhy a hněvu, je v dobrém postavení a je v tomto světě šťastný.
Když chce člověk dělat stálý pokrok na cestě seberealizace, musí se snažit ovládat tlaky hmotných smyslů. Působí na nás nutkání řeči, hněvu, mysli, žaludku, genitálií a jazyka. Ten, kdo má všechny tyto smysly a mysl pod svou vládou, se nazývá gosvāmī nebo svāmī. Tito gosvāmī vedou přísně usměrněný život a nátlaku smyslů si nevšímají. Z neuspokojených hmotných tužeb pochází hněv, a ten dráždí mysl, oči a hruď. Proto se člověk musí učit své touhy ovládat, než opustí toto hmotné tělo. Ten, kdo to dokáže, je seberealizovaný, a v tomto stavu je šťastný. Povinností transcendentalisty je vynaložit veškeré úsilí na ovládnutí touhy a hněvu.