Sloka 5.3
jñeyaḥ sa nitya-sannyāsī
yo na dveṣṭi na kāṅkṣati
nirdvandvo hi mahā-bāho
sukhaṁ bandhāt pramucyate
jñeyaḥ — má být známý; saḥ — on; nitya — vždy; sannyāsī — ten, kdo se zříká; yaḥ — kdo; na — nikdy; dveṣṭi — protiví si; na — ani; kāṅkṣati — touží; nirdvandvaḥ — oproštěný od protikladů; hi — jistě; mahā-bāho — ó válečníku mocných paží; sukham — šťastně; bandhāt — z pout; pramucyate — je úplně vysvobozený.
O tom, kdo si neprotiví plodonosné činy ani po nich netouží, se říká, že je vždy ve stavu odříkání. Takový člověk, oproštěný od protikladů, se snadno zbavuje hmotných pout a je úplně osvobozený, ó Arjuno, válečníku mocných paží!
Člověk plně si vědomý Kṛṣṇy je stále ve stavu odříkání, protože necítí odpor k výsledkům činů ani po nich netouží. Takový odříkavý člověk, odevzdaný transcendentální láskyplné službě Pánu, má dokonalé poznání, jelikož zná své přirozené postavení ve vztahu s Kṛṣṇou. Dobře ví, že Kṛṣṇa je celek a že on je nedílnou částí Kṛṣṇy. Toto poznání je dokonalé, protože je kvalitativně i kvantitativně správné. Představa totožnosti s Kṛṣṇou je nesprávná, jelikož část se nemůže rovnat celku. Kvalitou je živá bytost s Kṛṣṇou totožná a kvantitou se od Něj liší – to je správné transcendentální poznání, které člověku pomáhá být úplný sám v sobě a nemít nic, po čem by toužil nebo pro co by naříkal. V jeho mysli pak neexistují protiklady, protože všechno, co dělá, dělá pro Kṛṣṇu. Když se takto odpoutal od úrovně protikladů, je osvobozený dokonce už v tomto hmotném světě.