Sloka 6.1
śrī-bhagavān uvāca
anāśritaḥ karma-phalaṁ
kāryaṁ karma karoti yaḥ
sa sannyāsī ca yogī ca
na niragnir na cākriyaḥ
śrī-bhagavān uvāca — Pán pravil; anāśritaḥ — nehledající útočiště; karma-phalam — v plodech činů; kāryam — povinné; karma — činnosti; karoti — koná; yaḥ — ten, kdo; saḥ — on; sannyāsī — ve stavu odříkání; ca — také; yogī — mystik; ca — také; na — ne; niḥ — bez; agniḥ — ohně; na — ani; ca — také; akriyaḥ — bez povinnosti.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ten, kdo není připoutaný k výsledkům svých činů a jedná, jak mu ukládá povinnost, je pravý mystik a sannyāsī – nikoliv ten, kdo nezapaluje oheň a neplní žádnou povinnost.
V této kapitole Pán líčí proces osmistupňové jógy jako prostředek k ovládnutí mysli a smyslů. Pro obyčejné lidi je však velice obtížné ho uplatnit, zvlášť ve věku Kali. I když Pán v této kapitole osmistupňovou jógu doporučuje, zároveň zdůrazňuje, že karma-yoga neboli jednání s vědomím Kṛṣṇy je lepší. Každý v tomto světě jedná tak, aby zaopatřil svou rodinu a její potřeby, ale nikdo nejedná bez nějakého sobeckého zájmu, bez nějakého sebeuspokojení, ať už soustředěného, nebo rozšířeného. Měřítkem dokonalosti činů není, nakolik si člověk bude užívat jejich plodů, ale nakolik si je vědomý Kṛṣṇy. Jednat s vědomím Kṛṣṇy je povinnost každé živé bytosti, neboť všechny jsou přirozeně nedílné části Nejvyššího. Části těla jednají v zájmu uspokojení celého těla. Jednotlivé údy se nesnaží uspokojit samy sebe, ale potřeby celku. A podobně i živá bytost, která jedná pro uspokojení svrchovaného celku a ne sama pro sebe, je dokonalý sannyāsī a dokonalý jógí.
Někdy si sannyāsī namlouvají, že už jsou osvobození od všech hmotných povinností, a proto přestávají provádět agnihotra yajñi (ohňové oběti), ale ve skutečnosti mají svůj sobecký zájem, protože pomýšlejí na splynutí s neosobním Brahmanem. Taková touha je sice na vyšší úrovni než jakákoliv hmotná touha, ale pořád je v ní sobectví. I mystický jógí, který zanechává všech hmotných činností a s přivřenýma očima cvičí jógu, touží po nějakém osobním uspokojení. Ale ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, jedná pro uspokojení celku, bez sobeckého zájmu. Netouží po sebeuspokojení. Měřítkem úspěchu je pro něho spokojenost Kṛṣṇy, a proto je dokonalý sannyāsī a dokonalý jógí. Pán Caitanya, který je nejdokonalejším příkladem odříkání, se modlí:
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi
„Ó všemocný Pane, nechci hromadit bohatství ani si užívat společnosti krásných žen. Nechci ani žádné následovníky. Jediné, po čem toužím, je bezpříčinná milost, abych Ti mohl život za životem oddaně sloužit.“