Sloka 6.13–14
samaṁ kāya-śiro-grīvaṁ
dhārayann acalaṁ sthiraḥ
samprekṣya nāsikāgraṁ svaṁ
diśaś cānavalokayan
praśāntātmā vigata-bhīr
brahmacāri-vrate sthitaḥ
manaḥ saṁyamya mac-citto
yukta āsīta mat-paraḥ
samam — zpříma; kāya — tělo; śiraḥ — hlavu; grīvam — krk; dhārayan — držící; acalam — nehybný; sthiraḥ — stálý; samprekṣya — hledící; nāsikā — nosu; agram — na špičku; svam — svou; diśaḥ — do stran; ca — také; anavalokayan — nehledící; praśānta — nevzrušená; ātmā — mysl; vigata-bhīḥ — beze strachu; brahmacāri-vrate — se slibem celibátu; sthitaḥ — setrvávající; manaḥ — mysl; saṁyamya — zcela ovládající; mat — na Mě (Kṛṣṇu); cittaḥ — soustředěný; yuktaḥ — pravý jógí; āsīta — má sedět; mat — Mě; paraḥ — konečný cíl.
Jógí má držet tělo, krk a hlavu vzpřímené a upřeně hledět na špičku nosu. S nevzrušenou, ovládnutou myslí, beze strachu a úplně se vyhýbající sexu má v srdci meditovat o Mně a učinit Mě konečným cílem svého života.
Cílem života je poznat Kṛṣṇu, který sídlí v srdci každé živé bytosti jako Paramātmā v podobě čtyřrukého Viṣṇua. Proces jógy se podstupuje proto, aby člověk mohl objevit a vidět tuto lokalizovanou podobu Viṣṇua, pro nic jiného. Lokalizovaná viṣṇu-mūrti je úplným zastoupením Kṛṣṇy v našem srdci. Ten, kdo nemá zájem poznat tuto podobu, svým napodobováním jógy jen zbytečně ztrácí čas. Kṛṣṇa je konečným cílem života a viṣṇu-mūrti v srdci je cílem jógy. Aby člověk mohl vnímat tuto viṣṇu-mūrti v srdci, musí se úplně vzdát pohlavního života; proto musí odejít z domova do ústraní, kde má žít sám a usadit se podle výše uvedeného popisu. Není možné, aby se každý den doma nebo někde jinde oddával sexu, přitom navštěvoval takzvané kurzy jógy a tak se z něj stal jógí. Musí se učit ovládat mysl a vyhýbat se všem druhům smyslového požitku, ze kterých je sex hlavní. Mudrc Yājñavalkya napsal v pravidlech celibátu:
karmaṇā manasā vācā
sarvāvasthāsu sarvadā
sarvatra maithuna-tyāgo
brahmacaryaṁ pracakṣate
„Slib brahmacaryi pomáhá člověku úplně se oprostit od holdování sexu v činech, slovech i mysli – vždy, všude a za všech okolností.“ Nikdo nemůže praktikovat pravou jógu tak, že se bude oddávat sexu. Proto se brahmacarya učí už od dětství, kdy ještě člověk nemá žádné pohlavní zkušenosti. Chlapci se v pěti letech posílají do gurukuly neboli místa, kde žije duchovní učitel, který je učí přísné kázni života brahmacārīch. Bez této průpravy nemůže nikdo dělat pokrok v žádném druhu jógy, ať je to dhyāna, jñāna nebo bhakti. Ale tomu, kdo následuje usměrňující pravidla manželského života a má pohlavní styk jen se svou ženou (podle daných pravidel), se také říká brahmacārī. Takový zdrženlivý ženatý brahmacārī má do školy bhakti dveře otevřené, kdežto školy jñāny a dhyāny ženaté brahmacārī nepřijmou. Ty nekompromisně vyžadují úplný celibát. Škola bhakti dovoluje ženatému brahmacārīmu usměrněný pohlavní život, protože bhakti-yoga má takovou moc, že člověk automaticky ztrácí zájem o sex, když se věnuje vyšší službě Pánu. V Bhagavad-gītě (2.59) stojí:
viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate
Zatímco druzí se musí od smyslového požitku násilím odvracet, oddaný Pána od něho upouští automaticky, jelikož poznal vyšší chuť, kterou nikdo jiný nezná.
Vigata-bhīḥ. Nikdo nemůže být beze strachu, pokud si není plně vědomý Kṛṣṇy. Podmíněná duše se bojí proto, že nemá v pořádku paměť a zapomněla na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Bhāgavatam (11.2.37) říká: bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syād īśād apetasya viparyayo ’smṛtiḥ. Vědomí Kṛṣṇy je jediným základem nebojácnosti. Proto může člověk vědomý si Kṛṣṇy dokonale praktikovat jógu. A jelikož konečným cílem jógy je vidět Pána ve svém nitru, člověk vědomý si Kṛṣṇy je již nejlepší ze všech jógích. Zde uvedená pravidla jógy se liší od zásad takzvaných jógových spolků, které jsou dnes tak populární.