Sloka 6.17
yuktāhāra-vihārasya
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā
yukta — usměrněné; āhāra — jedení; vihārasya — toho, kdo se rekreuje; yukta — usměrněné; ceṣṭasya — toho, kdo jedná pro zaopatření; karmasu — plnění povinností; yukta — usměrněné; svapna-avabodhasya — toho, čí spánek a bdění; yogaḥ — provádění jógy; bhavati — stává se; duḥkha-hā — tím, co odstraňuje těžkosti.
Ten, kdo je umírněný ve svém jedení, spaní, odpočinku i práci, může prováděním jógy odstranit všechny hmotné těžkosti.
Přehnané uspokojování požadavků těla – jedení, spaní, obrany a sexu – je překážkou na cestě jógy. Jedení může být usměrněné, když se člověk naučí jíst posvěcené jídlo, prasādam. Z výroků Bhagavad-gīty (9.26) víme, že Pánu Kṛṣṇovi se obětuje zelenina, květy, ovoce, obilí, mléko a tak dále. Tímto způsobem se ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, přirozeně naučí nejíst jídlo, které není určené pro lidi a které nenáleží do kategorie dobra. Pokud jde o spánek, člověk vědomý si Kṛṣṇy je vždy pozorný v plnění svých povinností spojených s vědomím Kṛṣṇy, a proto každý okamžik promeškaný zbytečným spaním považuje za velkou ztrátu. Jeho program je avyartha-kālatvam – člověk vědomý si Kṛṣṇy nemůže vydržet ani minutu svého života bez nějaké služby Pánu. Z toho důvodu omezuje svůj spánek na minimum. Ideálním příkladem je Śrīla Rūpa Gosvāmī, který stále sloužil Kṛṣṇovi a nedokázal spát víc než dvě hodiny denně, a někdy ani to ne. Ṭhākura Haridāsa dokonce ani nepřijal prasādam a neusnul ani na okamžik, dokud nedokončil zpívání svých každodenních tří set tisíc svatých jmen na růženci. Co se týče práce, člověk vědomý si Kṛṣṇy nedělá nic, co by nebylo v Kṛṣṇově zájmu, a proto je jeho práce vždy usměrněná a nedotčená touhou po smyslovém požitku. Jelikož nemá zájem o uspokojování smyslů, nevyhledává ani hmotný oddech. A díky tomu, že veškerá jeho práce, mluva, spánek, bdění a všechny ostatní tělesné činnosti jsou usměrněné, člověk vědomý si Kṛṣṇy nezakouší žádné hmotné utrpení.