Sloka 6.35

Osobnost Božství souhlasí s Arjunou, že ovládnout umíněnou mysl je těžké. Zároveň ale říká, že cvičením a odpoutaností je to možné. V čem spočívá toto cvičení? V současném věku nikdo nedokáže dodržovat přísná pravidla jógy – odejít na posvátné místo, soustředit mysl na Nadduši, omezovat smysly a mysl, žít v celibátu, zůstávat sám a tak dále. Je ale možné rozvíjet vědomí Kṛṣṇy devíti způsoby oddané služby Pánu. Prvním a nejdůležitějším z nich je naslouchání o Kṛṣṇovi. To je transcendentální metoda, která má nesmírnou sílu a očišťuje mysl od všech pochybností. Čím víc člověk naslouchá o Kṛṣṇovi, tím hlubší pochopení získává a odpoutává se od všeho, co odvádí mysl od Kṛṣṇy. Když odpoutá mysl od činností, které nejsou zasvěcené Pánu, snadno si osvojí vairāgyu. Vairāgya znamená odpoutat se od hmoty a upoutat mysl na duchovní činnosti. Dosáhnout neosobní duchovní odpoutanosti je těžší než připoutat mysl k činnostem Kṛṣṇy. To je praktické, protože nasloucháním o Kṛṣṇovi se člověk přirozeně upne k Nejvyšší Duši. Tato připoutanost se nazývá pareśānubhava, duchovní uspokojení. Podobá se spokojenosti, kterou pociťuje hladový člověk po každém soustu jídla, které sní. Čím víc hladový člověk jí, tím se cítí spokojenější a silnější. Při oddané službě člověk podobně cítí transcendentální uspokojení s tím, jak se mysl odpoutává od hmotných cílů. Je to něco jako léčení choroby odbornou lékařskou péčí a vhodnou dietou. Naslouchání o transcendentálních činnostech Pána Kṛṣṇy je tedy účinnou léčbou pro šílenou mysl a jídlo obětované Kṛṣṇovi je pro nemocného vhodnou dietou. Touto léčebnou metodou je uvědomování si Kṛṣṇy.