Sloka 8.24
agnir jyotir ahaḥ śuklaḥ
ṣaṇ-māsā uttarāyaṇam
tatra prayātā gacchanti
brahma brahma-vido janāḥ
agniḥ — oheň; jyotiḥ — světlo; ahaḥ — den; śuklaḥ — jasných čtrnáct dní; ṣaṭ-māsāḥ — šest měsíců; uttara-ayanam — když slunce putuje po severní straně; tatra — tam; prayātāḥ — ti, kdo odcházejí; gacchanti — jdou; brahma — k Absolutnímu; brahma-vidaḥ — kdo znají Absolutní Pravdu; janāḥ — osoby.
Ti, kdo znají Nejvyšší Brahman, Ho dosahují tak, že odcházejí ze světa v době ovlivněné bohem ohně, za světla, v příznivém čase dne, během čtrnácti dnů dorůstajícího měsíce a během šesti měsíců, kdy slunce putuje na severu.
Když se mluví o ohni, světlu, dni a čtrnácti dnech měsíce, měli bychom vědět, že jim všem vládnou různá božstva, která zajišťují odchod duše. V čase smrti mysl přenáší živou bytost k novému životu. Když tedy někdo, ať už nechtěně, nebo plánovaně, opustí tělo ve výše uvedených dobách, může dospět do neosobního brahma-jyoti. Mystici, kteří jsou pokročilí v provádění jógy, si mohou zvolit vhodnou dobu a místo k opuštění těla. Ostatní to nemohou ovlivnit. Pokud odejdou shodou okolností v příznivém okamžiku, je jisté, že se nevrátí do koloběhu zrození a smrti, ale jinak se dost možná budou muset vrátit. Čistý oddaný, vědomý si Kṛṣṇy, se ale nebojí návratu, ať už opustí tělo v příznivém, či nepříznivém čase, plánovaně, nebo náhodně.