Sloka 8.28

Tady je závěr, jakého výsledku se dosáhne studiem zvláště sedmé a osmé kapitoly Bhagavad-gīty, které konkrétně pojednávají o vědomí Kṛṣṇy a oddané službě. Když žák žije v péči duchovního učitele, má pod jeho vedením studovat Védy a podstupovat mnohou askezi. Brahmacārī musí žít v domě duchovního učitele jako služebník a chodit od domu k domu žádat o almužnu, kterou mu pak odevzdá. Jí jedině na jeho pokyn, a je řečeno, že pokud ho učitel někdy opomene zavolat k jídlu, žák se bude toho dne raději postit, než aby se najedl sám. To jsou některé z védských zásad brahmacaryi.

Poté, co žák nějaký čas – alespoň od pěti do dvaceti let – studoval u duchovního učitele Védy, stane se mužem s dokonalým charakterem. Studium Véd není určené pro rekreaci salonních spekulantů, ale pro utváření charakteru. Po této přípravě může brahmacārī začít žít životem hospodáře a oženit se. Tehdy musí také konat mnoho obětí, aby dosáhl dalšího osvícení. Musí rozdávat milodary s ohledem na místo, dobu a osobu a rozlišovat přitom mezi dobročinností patřící ke kvalitě dobra, vášně a nevědomosti, podle popisů Bhagavad-gīty. Později, když zanechá rodinného života a přijme stav vānaprasthy, musí podstupovat tvrdou askezi – žít v lesích, oblékat se do kůry stromů, neholit se a podobně. Dodržováním pravidel brahmacaryi, života hospodáře, vānaprasthy a nakonec sannyāsu dosáhne dokonalosti života. Někteří se potom dostávají na nebeské planety a ti, kdo jsou ještě pokročilejší, dosáhnou osvobození v duchovním nebi – buď v neosobní brahma-jyoti, nebo na vaikuṇṭhských planetách či Kṛṣṇaloce. To je cesta vytyčená védskými písmy.

Krása vědomí Kṛṣṇy ale spočívá v tom, že stačí, když se člověk zaměstná oddanou službou, a tím naráz překoná všechny obřady předepsané pro různé životní stavy.

Slova idaṁ viditvā znamenají, že je třeba porozumět pokynům, které Śrī Kṛṣṇa dává v této a sedmé kapitole Bhagavad-gīty. Tyto kapitoly se člověk nemá snažit pochopit od akademických učenců nebo mentálních spekulantů, ale ve společnosti oddaných. Sedmá až dvanáctá kapitola tvoří jádro Bhagavad-gīty. Prvních šest a posledních šest kapitol slouží jako obaly prostředních šesti, jimž Pán poskytuje zvláštní ochranu. Pokud někdo má to štěstí, že pochopí Bhagavad-gītu – hlavně těchto prostředních šest kapitol – ve společnosti oddaných, jeho život bude okamžitě dokonalejší, než jaký by byl díky askezi všeho druhu, obětem, dávání milodarů, spekulacím a podobně, protože samotným vědomím Kṛṣṇy je možné získat výsledky všech těchto činností.

Ten, kdo má už alespoň nějakou víru v Bhagavad-gītu, by měl tuto knihu poznávat od oddaného, neboť na začátku čtvrté kapitoly je jasně řečeno, že Bhagavad-gītě mohou rozumět jedině oddaní; nikdo jiný nemůže dokonale chápat její záměr. Proto je třeba se jí učit od oddaného Kṛṣṇy, nikoliv od spekulantů. To je známka víry. Když bude člověk hledat oddaného a poštěstí se mu získat jeho společnost, začne skutečně studovat a chápat Bhagavad-gītu. Díky pokroku dosaženému ve styku s oddaným se zaměstná oddanou službou, a ta rozptýlí všechny jeho nejasnosti o Kṛṣṇovi neboli Bohu, o Jeho činnostech, podobě, zábavách, jménu a dalších rysech. Jakmile jsou tyto nejasnosti úplně odstraněné, člověk se ve svém studiu ustálí. Jakmile se takto ustálí, bude své studium Bhagavad-gīty vychutnávat, a tehdy dosáhne stavu, kdy bude cítit, že si je pořád vědomý Kṛṣṇy. Na pokročilém stupni se pak do Kṛṣṇy úplně zamiluje, a to je nejvyšší dokonalost života, která oddanému umožní dostat se do Kṛṣṇova sídla v duchovním nebi, na Goloku Vṛndāvan, kde bude věčně šťastný.