TEXT 48
na veda-yajñādhyayanair na dānair
na ca kriyābhir na tapobhir ugraiḥ
evaṁ-rūpaḥ śakya ahaṁ nṛ-loke
draṣṭuṁ tvad anyena kuru-pravīra
na — nikdy; veda-yajña — obětí; adhyayanaiḥ — či studiem Ved; na — nikdy; dānaiḥ — dáváním milodarů; na — nikdy; ca — také; kriyābhiḥ — zbožnými činnostmi; na — nikdy; tapobhiḥ — velkou askezí; ugraiḥ — ukrutnou; evam-rūpaḥ — v této podobě; śakyaḥ — mohu; aham — Já; nṛ-loke — v tomto hmotném světě; draṣṭum — být viděn; tvat — než jsi ty; anyena — někým jiným; kuru-pravīra — ó nejlepší z kuruovských bojovníků.
Ó nejlepší z kuruovských bojovníků, před tebou ještě nikdo tuto Mou vesmírnou podobu nespatřil, neboť Mě v ní nelze v hmotném světě vidět ani pomocí studia Ved, konání obětí či dávání milodarů, ani díky zbožným činnostem či strohé askezi.
Je třeba správně pochopit, co v této souvislosti znamená božský zrak. Kdo ho může mít? Božský znamená náležející Bohu. Božský zrak nemůže mít ten, kdo nedosáhl božskosti poloboha. A kdo je polobůh? Védská písma uvádějí, že polobohy jsou oddaní Pána Viṣṇua (viṣṇu-bhaktāḥ smṛtā devāḥ). Ateisté neboli ti, kdo nevěří ve Viṣṇua, či ti, pro které je Nejvyšším pouze neosobní aspekt Kṛṣṇy, božský zrak mít nemohou. Není možné znevažovat Kṛṣṇu a zároveň mít božský zrak. Nikdo ho nemůže mít, aniž by vyvinul božské vlastnosti. Ti, kdo ho mají, mohou vidět tak jako Arjuna.
Bhagavad-gītā líčí vesmírnou podobu Pána. I když předtím, než byla zjevena Arjunovi, tento popis nikdo neznal, nyní je možné mít o viśva-rūpě určitou představu a ti, kdo mají skutečně božské vlastnosti, ji mohou i vidět. Božské vlastnosti však může mít pouze čistý oddaný Kṛṣṇy. Oddaní s božskou povahou a božským zrakem ovšem nijak zvlášť netouží vidět Pánovu vesmírnou podobu. Jak je uvedeno v přechozích verších, Arjuna chtěl vidět Pána Kṛṣṇu ve čtyřruké podobě Viṣṇua a z vesmírné podoby měl strach.
V tomto verši je několik velmi důležitých slov, například veda-yajñādhyayanaiḥ, které se týká studia védské literatury a pravidel obětí. Slovo Veda se vztahuje na všechna védská písma — čtyři Vedy (Ṛg, Yajur, Sāma a Atharva), osmnáct Purāṇ, Upaniṣady a Vedānta-sūtru. Tato písma lze studovat doma nebo kdekoliv jinde. Existují také sūtry — Kalpa-sūtry a Mīmāṁsā-sūtry — určené ke studiu obětních metod. Slovo dānaiḥ se týká milodarů vhodným osobám, konkrétně těm, jež prokazují transcendentální láskyplnou službu Pánu, tedy brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Pokud jde o zbožné činnosti, ty zahrnují oběť zvanou agni-hotra a předepsané povinnosti různých společenských tříd. Dobrovolné snášení určité námahy a nepohodlí se nazývá tapasya. To vše může člověk dělat — podstupovat askezi, dávat milodary, studovat Vedy a tak dále — ale pokud není oddaný jako Arjuna, vesmírnou podobu neuvidí. Impersonalisté si také představují, že vidí vesmírnou podobu Pána, ale z Bhagavad-gīty je zřejmé, že to nejsou oddaní, a proto ji vidět nemohou.
Mnoho lidí “vytváří” inkarnace — tím, že klamně prohlásí za inkarnaci obyčejného člověka. To celé je hloupost. Musíme se řídit zásadami Bhagavad-gīty; v jiném případě nelze nabýt dokonalého duchovního poznání. I když se o studiu Bhagavad-gīty uvádí, že předchází vědě o Bohu, je tak dokonalé, že umožňuje rozlišovat co je co. Přívrženci pseudoinkarnace mohou tvrdit, že také viděli transcendentální inkarnaci Boha, vesmírnou podobu — jejich tvrzení je však nepřijatelné, protože zde je jasně řečeno, že nikdo nemůže vidět vesmírnou podobu Boha, dokud se nestane Kṛṣṇovým oddaným. Nejprve se tedy člověk musí stát čistým oddaným Kṛṣṇy, a teprve pak může mluvit o vesmírné podobě, kterou viděl. Kṛṣṇův oddaný nikdy falešné inkarnace ani jejich přívržence neuznává.