TEXT 54

Kṛṣṇu lze poznat jedině procesem výlučné oddané služby. V tomto verši to sám objasňuje, aby samozvaní autoři komentářů, kteří se snaží porozumět Bhagavad-gītě spekulativní cestou, věděli, že tak jen maří čas. Nikdo nedokáže porozumět Kṛṣṇovi — tomu, jak se narodil svým rodičům ve čtyřruké podobě a vzápětí ji změnil ve dvourukou. K pochopení těchto věcí je velice těžké dojít studiem Ved nebo filozofickou spekulací. Proto je zde jasně řečeno, že Ho nikdo nemůže vidět či proniknout do těchto záležitostí. Zkušení studenti védských písem Ho však mohou z Ved poznávat mnoha způsoby. Autorizovaná písma uvádějí velké množství usměrňujících pravidel a ten, kdo chce poznat Kṛṣṇu, se jimi musí řídit. Každý se podle nich může podrobovat askezi — například se postit na Janmāṣṭamī, den Kṛṣṇova zjevení, a na dva dny zvané Ekādaśī (jedenáctý den po novu a po úplňku). Co se týče milodarů, mají se přirozeně dávat oddaným Kṛṣṇy, kteří prokazují Kṛṣṇovi oddanou službu a šíří Jeho filozofii, vědomí Kṛṣṇy, po celém světě. Vědomí Kṛṣṇy je požehnáním lidstvu. Rūpa Gosvāmī opěvoval Pána Caitanyu jako nejštědřejšího dárce, protože volně rozdával lásku ke Kṛṣṇovi, kterou je tak obtížné získat. Dá-li člověk nějakou část svých peněz těm, kdo se podílejí na rozdávání vědomí Kṛṣṇy, pak tento dar — věnovaný na šíření vědomí Kṛṣṇy — je tím nejlepším milodarem na světě. A pokud se někdo věnuje předepsanému uctívání v chrámu (v indických chrámech je vždy nějaké Božstvo, obvykle Viṣṇua či Kṛṣṇy), může dosáhnout pokroku uctíváním a skládáním poklon Nejvyšší Osobnosti Božství. Pro začátečníky v oddané službě Pánu je uctívání v chrámu nezbytné, což je potvrzeno ve védské literatuře (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23):

Ten, kdo je neochvějně oddán Nejvyššímu Pánu a dostává se mu vedení duchovního učitele, v něhož má podobně neochvějnou víru, může vidět Nejvyšší Osobnost Božství prostřednictvím zjevení. Kṛṣṇu nelze poznat myšlenkovou spekulací. Pro toho, kdo se nepodrobí osobnímu výcviku pod vedením pravého duchovního učitele, je nemožné byť i jen začít Kṛṣṇovi rozumět. Slovem tu je zde zvláště vyjádřeno, že co se týče poznání Kṛṣṇy, nemůže být použit, doporučen a nemůže ani uspět žádný jiný způsob.

Kṛṣṇovy osobní podoby — dvouruká a čtyřruká — se zcela liší od dočasné vesmírné podoby ukázané Arjunovi. Čtyřruká podoba jménem Nārāyaṇa a dvouruká podoba Kṛṣṇy jsou věčné a transcendentální, zatímco vesmírná podoba, kterou viděl Arjuna, je pomíjivá. Samo slovo su-durdarśam (stěží spatřitelná) naznačuje, že ji předtím nikdo neviděl, a také to, že oddaným ani nebylo třeba ji vyjevovat. Kṛṣṇa ji ukázal Arjunovi na jeho přání, aby lidé v budoucnu mohli žádat každého, kdo se bude prohlašovat za inkarnaci Boha, o projevení jeho vesmírné podoby a nenechali se svést.

Slovo na, kterého bylo několikrát užito v předchozím verši, vyjadřuje, že nikdo nemá být příliš pyšný na své přednosti, například na akademické vzdělání v oboru védské literatury. Člověk musí začít prokazovat oddanou službu Kṛṣṇovi. Jedině pak se může pokoušet psát komentáře k Bhagavad-gītě.

Kṛṣṇa postupně změnil podobu z vesmírné na čtyřrukou a potom na svou přirozenou podobu se dvěma rukama. To naznačuje, že všechny čtyřruké a ostatní podoby uvedené ve védské literatuře pocházejí z původní dvouruké podoby Kṛṣṇy; On je jejich zdrojem. Kṛṣṇa se liší dokonce i od těchto podob, o neosobním pojetí ani nemluvě. Pokud jde o Kṛṣṇovy čtyřruké podoby, je jasně řečeno, že i ta, která Mu je z nich nejblíže (Mahā-Viṣṇu, jenž leží na vesmírném oceánu a vydechuje a vdechuje nesčetné množství vesmírů), je také expanzí Nejvyššího Pána. V Brahma-saṁhitě (5.48) stojí:

“Mahā-Viṣṇu, do něhož všechny nesčetné vesmíry vnikají a opět z Něho vycházejí pouhým jeho dýcháním, je úplnou expanzí Kṛṣṇy. Proto uctívám Govindu, Kṛṣṇu, příčinu všech příčin.” Z toho vyplývá, že bychom měli uctívat osobní podobu Kṛṣṇy coby Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající věčnou blažeností a poznáním. Kṛṣṇa je zdrojem všech podob Viṣṇua, všech inkarnací a je původní Nejvyšší Osobností. To dokládá Bhagavad-gītā.

Ve védské literatuře (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) najdeme tento výrok:

“Skládám uctivé poklony Kṛṣṇovi, jenž se vyznačuje transcendentální podobou charakterizovanou blažeností, věčností a poznáním. Jemu se klaním, neboť porozumět Jemu znamená pochopit Vedy. Proto je nejvyšším duchovním mistrem.” Dále je řečeno: kṛṣṇo vai paramaṁ daivatam, “Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.3) Eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ — “Tento Kṛṣṇa je sám Nejvyšší, Osobnost Božství, a je hoden uctívání.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 3.2) Eko 'pi san bahudhā yo 'vabhāti — “Kṛṣṇa je jeden, ale projevuje se v nekonečně mnoha podobách a inkarnacích.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Brahma-saṁhitā (5.1) uvádí:

“Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, jenž má tělo sestávající z věčnosti, poznání a blaženosti. Nemá počátek, neboť je sám počátkem všeho. Je příčinou všech příčin.”

Na jiném místě je řečeno: yatrāvatīrṇaṁ kṛṣṇākhyaṁ paraṁ brahma narākṛti — “Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, jmenuje se Kṛṣṇa a čas od času sestupuje na Zemi.” Ve Śrīmad-Bhāgavatamu nalezneme popis různých inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství a Kṛṣṇovo jméno se v tomto soupisu objevuje také. Poté se tam ovšem dočteme, že Kṛṣṇa není inkarnace Boha, ale samotný původní Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (ete cāṁśa-kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam).

V Bhagavad-gītě Pán prohlašuje: mattaḥ parataraṁ nānyat — “Neexistuje nic vyššího než Má podoba Osobnosti Božství, Kṛṣṇy.” Jinde v Gītě praví: aham ādir hi devānām — “Já jsem původem všech polobohů.” A když Arjuna vyslechl Bhagavad-gītu a pochopil, co mu Kṛṣṇa říká, potvrdil totéž slovy: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān, “Nyní plně chápu, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda a útočiště všeho.” Vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa ukázal Arjunovi, tedy není původní podobou Boha. Původní podobou je Kṛṣṇa. Vesmírnou podobu s mnoha tisíci hlavami a rukama projevil, aby upoutal pozornost lidí, kterým chybí láska k Bohu.

Pro čisté oddané, kteří Pána milují v různých transcendentálních vztazích, není vesmírná podoba přitažlivá. Nejvyšší Pán opětuje transcendentální lásku ve své původní podobě Kṛṣṇy. Arjunovi, který byl s Kṛṣṇou tak důvěrně spojen vztahem přátelství, proto nebyla tato podoba vesmírného projevu příjemná — budila v něm strach. Arjuna jakožto Kṛṣṇův stálý společník přirozeně musel mít transcendentální zrak; nebyl to obyčejný člověk. Z toho důvodu ho vesmírná podoba neuchvátila. Ta může připadat úžasná těm, kdo chtějí dosáhnout vyšší úrovně života prací konanou s touhou po jejích plodech, ale osobám, které se věnují oddané službě, je nanejvýš drahá dvouruká podoba Kṛṣṇy.