TEXT 8
śarīraṁ yad avāpnoti
yac cāpy utkrāmatīśvaraḥ
gṛhītvaitāni saṁyāti
vāyur gandhān ivāśayāt
śarīram — tělo; yat — jako; avāpnoti — dostává; yat — jako; ca api — také; utkrāmati — opouští; īśvaraḥ — pán těla; gṛhītvā — beroucí; etāni — všechna tato; saṁyāti — odchází; vāyuḥ — vzduch; gandhān — vůně; iva — jako; āśayāt — z jejich zdroje.
Živá bytost v hmotném světě přenáší svá různá pojetí života z jednoho těla do druhého stejně, jako vzduch přenáší vůně. Tak přijímá tělo jednoho druhu a znovu ho opouští, aby přijala další.
Zde je živá bytost popisována slovem īśvara, vládce svého těla. Jestliže si to přeje, může své tělo zaměnit za lepší nebo také přejít na nižší úroveň. Má nepatrnou nezávislost. To, jaká změna její tělo čeká, závisí na ní samotné. Vědomí, které si vytvořila, ji ve chvíli smrti přenese do těla dalšího druhu. Pokud si vytvořila vědomí podobné kočičímu nebo psímu, určitě dostane tělo kočky nebo psa, a pokud soustředila své vědomí na božské vlastnosti, bude mít tělo poloboha. A jestliže má vědomí Kṛṣṇy, dostane se na Kṛṣṇaloku v duchovním světě a bude žít s Kṛṣṇou. Není pravda, že po zničení těla je se vším konec. Individuální duše se převtěluje z jednoho těla do druhého a její nynější tělo a činnosti jsou základem jejího dalšího těla. Podle své karmy dostane jiné tělo, které bude muset v pravý čas znovu opustit. Zde je řečeno, že jemnohmotné tělo, které v sobě nese pojetí budoucího těla, je tím, co zajistí úplné projevení dalšího těla v příštím životě. Toto převtělování z jednoho těla do druhého a existenční zápas po dobu pobytu v určitém těle se nazývá karṣati neboli boj o přežití.