TEXT 17
ātma-sambhāvitāḥ stabdhā
dhana-māna-madānvitāḥ
yajante nāma-yajñais te
dambhenāvidhi-pūrvakam
ātma-sambhāvitāḥ — samolibí; stabdhāḥ — nestoudní; dhana-māna — bohatství a falešného uznání; mada — v klamu; anvitāḥ — pohroužení; yajante — konají oběti; nāma — jen podle jména; yajñaiḥ — s oběťmi; te — oni; dambhena — z pýchy; avidhi-pūrvakam — aniž by následovali jakákoliv pravidla.
Samolibí a vždy nestoudní, oklamaní bohatstvím a falešným uznáním, někdy pyšně konají takzvané oběti, aniž by následovali jakákoliv pravidla.
Démoni si o sobě myslí, že oni jsou všechno na světě, a aniž by se ohlíželi na jakoukoliv autoritu či písmo, někdy konají takzvané náboženské či obětní obřady. Jelikož nevěří v autority, jsou nestoudní. To je důsledek iluze způsobené tím, že nahromadili nějaké bohatství a získali falešné uznání. Někdy se chopí úlohy kazatele a svádějí lidi, kterými jsou potom pokládáni za náboženské reformátory nebo za inkarnace. Předvádějí konání oběti, uctívají polobohy nebo si vymyslí vlastního “Boha”. Obyčejní lidé o nich rozhlašují, že jsou Bůh, a uctívají je; pošetilci si o nich myslí, že jsou obdařeni duchovním poznáním. Démoni si oblékají oděv stavu odříkání a v něm dělají všemožné nesmysly. Pro toho, kdo se zříká tohoto světa, platí mnoho omezení. Oni na ně však nehledí. Myslí si, že každý si může vytvořit svou vlastní cestu a že nic takového jako standardní cesta, které by se měli všichni držet, neexistuje. Zvláště je zde důraz na slově avidhi-pūrvakam, nedbání usměrňujících pravidel. To je vždy způsobeno nevědomostí a iluzí.