TEXT 18
ahaṅkāraṁ balaṁ darpaṁ
kāmaṁ krodhaṁ ca saṁśritāḥ
mām ātma-para-deheṣu
pradviṣanto ’bhyasūyakāḥ
ahaṅkāram — falešné ego; balam — síla; darpam — pýcha; kāmam — chtíč; krodham — hněv; ca — také; saṁśritāḥ — nacházející útočiště u; mām — Mě; ātma — ve svém; para — a v jiných; deheṣu — tělech; pradviṣantaḥ — hanobící; abhyasūyakāḥ — plni zášti.
Démoni, zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčem a hněvem, projevují zášť vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, dlícímu v jejich vlastních tělech a tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství.
Démon se vždy staví proti Boží svrchovanosti a nechce věřit písmům. Je plný zášti jak vůči písmům, tak vůči existenci Nejvyšší Osobnosti Božství. To způsobuje jeho takzvaná váženost spolu s bohatstvím a mocí, kterých postupně nabyl. Neví, že právě probíhající život je přípravou na život další, a tak je nepřítelem sám sobě i druhým. Dopouští se násilí na jejich tělech i na svém vlastním. Nedbá na svrchovanou vládu Osobnosti Božství, protože postrádá poznání. Jelikož nesnáší písma a Nejvyšší Osobnost Božství, předkládá falešné argumenty proti existenci Boha a popírá autoritu písem. Vždy si myslí, že je mocný a nezávislý ve všem, co dělá. Domnívá se, že jelikož se mu silou, mocí ani bohatstvím nikdo nevyrovná, může jednat jakkoliv a nikdo ho nemůže zastavit. Pokud se objeví nepřítel, který by mu mohl bránit v rozvoji jeho smyslových činností, plánuje, jak ho vlastní silou zničit.