Kapitola 17

Sloka 17.1: Arjuna se zeptal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písem, ale vymýšlejí si vlastní způsoby uctívání? Jsou pod vlivem dobra, vášně, nebo nevědomosti?

Sloka 17.2: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, odpověděl: Vtělená duše může mít víru trojího druhu – ovlivněnou dobrem, vášní, nebo nevědomostí – podle toho, jakých kvalit přírody sama nabyla. Slyš teď o tom víc.

Sloka 17.3: Živá bytost si vytváří určitou víru podle kvalit přírody, které ovlivňují její bytí, synu Bharaty. Každý má víru přiměřeně svému založení, danému kvalitami.

Sloka 17.4: Lidé na úrovni kvality dobra uctívají polobohy, lidé prostoupení kvalitou vášně uctívají démony a lidé ovlivnění kvalitou nevědomosti uctívají duchy a přízraky.

Sloka 17.5–6: Někteří lidé podstupují tvrdou askezi, která není nařízená v písmech, a dělají to z pýchy, egoismu, chtíče a připoutanosti. Ti, kdo tak trýzní hmotné složky těla i Nadduši, která v něm sídlí, jsou prostě démoni.

Sloka 17.7: Třemi kvalitami hmotné přírody jsou dané i tři druhy jídla, kterým různí lidé dávají přednost, a totéž platí pro formy oběti, askeze a milodary. Poslouchej teď, čím se od sebe liší.

Sloka 17.8: Jídla, která mají rádi lidé na úrovni dobra, prodlužují život, očišťují a dávají sílu, zdraví, štěstí a spokojenost. Taková jídla jsou šťavnatá a tučná, napomáhají dobré kondici a těší srdce.

Sloka 17.9: Jídla, která jsou příliš hořká, kyselá, slaná, pálivá, ostrá, suchá a horká chutnají lidem ovládaným kvalitou vášně. Taková jídla jsou příčinou těžkostí, utrpení a nemocí.

Sloka 17.10: Jídla připravená víc než tři hodiny před požitím, jídla bez chuti, shnilá a páchnoucí a jídla sestávající ze zbytků a nedotknutelných věcí mají rádi lidé podléhající kvalitě temna.

Sloka 17.11: Ta oběť, kterou člověk vykonává podle pokynů písem a s vědomím povinnosti, aniž by toužil po odměně, se řadí ke kvalitě dobra.

Sloka 17.12: Když ale někdo dělá oběť s vidinou hmotného prospěchu, aby měl být na co pyšný, pak věz, nejlepší z Bhāratovců, že jeho oběť je ovládaná kvalitou vášně.

Sloka 17.13: Každá oběť vykonaná bez ohledu na pokyny písma, bez rozdávání prasādam (duchovního jídla), bez recitování védských hymnů, bez odměn kněžím a bez víry spadá do kvality nevědomosti.

Sloka 17.14: Tělesná askeze spočívá v uctívání Nejvyššího Pána, brāhmaṇů, duchovního učitele a nadřízených, jako jsou otec a matka, jakož i v čistotě, přímosti, pohlavní zdrženlivosti a nenásilí.

Sloka 17.15: Askeze řeči znamená používat slova, která jsou pravdivá, příjemná, prospěšná a nezneklidňují druhé, a pravidelně recitovat védskou literaturu.

Sloka 17.16: A spokojenost, upřímnost, vážnost, sebeovládání a očišťování svého bytí jsou formy askeze pro mysl.

Sloka 17.17: Tato askeze trojího druhu, kterou člověk podstupuje s transcendentální vírou, ne pro hmotný prospěch, ale pouze v zájmu Nejvyššího, se řadí na úroveň dobra.

Sloka 17.18: Askeze konaná z pýchy a s cílem získat váženost, úctu a uctívání patří ke kvalitě vášně. Není stálá a nebude mít dlouhého trvání.

Sloka 17.19: Askeze podstupovaná z hlouposti, sebetrýzněním nebo s cílem ublížit druhým se přičítá kvalitě nevědomosti.

Sloka 17.20: Milodar dávaný proto, že je to třeba, bez očekávání odplaty, na správném místě, ve správnou dobu a vhodné osobě patří ke kvalitě dobra.

Sloka 17.21: Milodar dávaný s myšlenkami na odměnu, s vidinou budoucích výsledků nebo s nechutí se řadí ke kvalitě vášně.

Sloka 17.22: A milodar dávaný na nečistém místě, ve špatnou dobu, nevhodným osobám nebo bez náležité úcty a pozornosti patří ke kvalitě nevědomosti.

Sloka 17.23: Od počátku stvoření se pro vyjádření Nejvyšší Absolutní Pravdy používala tři slova: oṁ tat sat. Toto trojí symbolické zastoupení používali brāhmaṇové, když recitovali védské hymny a přinášeli oběti pro uspokojení Nejvyššího.

Sloka 17.24: Proto transcendentalisté, kteří se chystají vykonat oběť, dát milodar nebo podstoupit askezi podle pokynů písem, vždy začínají vibrací oṁ, aby dosáhli Nejvyššího.

Sloka 17.25: Různé druhy oběti, askeze a dobročinnosti má provázet slovo tat a mají se konat bez touhy po výsledcích. Účelem takových transcendentálních činností je vysvobodit se z hmotného zapletení.

Sloka 17.26–27: Cílem oběti konané s oddaností je Absolutní Pravda, označovaná slovem sat. Konatel takové oběti se také nazývá sat, stejně jako všechny činy spojené s obětí, askezí a dáváním milodarů, které jsou absolutní povahy, zaměřené na potěšení Nejvyšší Osoby, ó synu Pṛthy.

Sloka 17.28: Každá oběť, dobročinnost nebo askeze vykonaná bez víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a není užitečná ani pro tento život, ani pro příští.