TEXT 10
yāta-yāmaṁ gata-rasaṁ
pūti paryuṣitaṁ ca yat
ucchiṣṭam api cāmedhyaṁ
bhojanaṁ tāmasa-priyam
yāta-yāmam — potrava vařená tři hodiny před požitím; gata-rasam — bez chuti; pūti — páchnoucí; paryuṣitam — shnilá; ca — a; yat — ta, která; ucchiṣṭam — zbytky jídla po druhých; api — také; ca — a; amedhyam — nedotknutelné; bhojanam — jedení; tāmasa — osobě pod vlivem kvality nevědomosti; priyam — drahé.
Jídlo připravené více než tři hodiny před požitím, jídlo bez chuti, shnilé a páchnoucí a jídlo složené ze zbytků a nedotknutelných věcí mají rády osoby podléhající kvalitě temna.
Jídlo má prodlužovat život, očišťovat mysl a posilovat tělo. To je celý jeho účel. Význačné autority v minulosti určily potraviny, které nejvíce prospívají zdraví a prodlužují život — jsou to mléčné produkty, cukr, rýže, obilí, ovoce a zelenina. Taková jídla mají velice rádi ti, kdo jsou na úrovni dobra. Některé další pokrmy, jako praženou kukuřici nebo melasu, jež samy o sobě nejsou příliš chutné, je možné vylepšit příměsí mléka nebo jiné potraviny. Potom patří rovněž ke kvalitě dobra. Všechna tato jídla jsou svou povahou čistá a výrazně se tak liší od nedotknutelných věcí, jako je maso a alkohol. Tučná jídla, o kterých je zmínka v osmém verši, nemají nic společného s tukem zvířat získaným jejich zabíjením. Živočišný tuk je dostupný v podobě mléka, které je nejúžasnější ze všech potravin. Mléko, máslo, sýr a podobné produkty skýtají živočišný tuk ve formě, jež vylučuje jakoukoliv potřebu zabíjet nevinné tvory. Pokračující zabíjení je pouze projevem brutální mentality. Civilizovanou metodou, jak získat potřebný tuk, je použít mléko. Porážení zvířat je jednání příznačné pro ty, kdo jsou pod úrovní lidských bytostí. Protein je v hojné míře dostupný z loupaného a půleného hrachu, dālu, celozrnné pšenice a podobně.
Jídla v kategorii kvality vášně, která jsou hořká, přesolená nebo příliš pálivá, s přehnaným množstvím paprikového koření, způsobují utrpení tím, že snižují množství hlenu v žaludku, což vyvolává onemocnění. Jídla patřící ke kvalitě nevědomosti, temnoty, jsou především ta, která nejsou čerstvá. Každý pokrm vařený více než tři hodiny před požitím (s výjimkou prasādam, jídla obětovaného Pánu) patří ke kvalitě temna. Jelikož tyto pokrmy hnijí, vydávají ohavný zápach, který často přitahuje jedince ovlivněné stejnou kvalitou, ale odpuzuje osoby setrvávající na úrovni dobra.
Zbytky jídla je možné jíst jedině tehdy, když jsou částí pokrmu, který byl nejprve obětován Nejvyššímu Pánu či který jedly svaté osoby, zvláště pak duchovní učitel. V jiném případě patří zbytky ke kvalitě temna a napomáhají nákaze a nemocem. I když jedincům podléhajícím kvalitě temna taková jídla velice chutnají, osoby nacházející se na úrovni dobra je vůbec nemají v oblibě a odmítají se jich dokonce i jen dotknout. Nejlepším jídlem jsou zbytky toho, co bylo obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě Nejvyšší Pán říká, že přijme pokrmy ze zeleniny, mouky a mléka, jež jsou obětovány s oddaností (patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam). Oddanost a láska je samozřejmě to hlavní, co Nejvyšší Osobnost Božství přijímá. Je však také uvedeno, že prasādam je třeba připravovat určitým způsobem. Každé jídlo, které bylo připraveno podle pokynů písem a obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství, lze sníst i po dlouhé době, neboť je transcendentální. Aby tedy bylo jídlo antiseptické, jedlé a chutné pro všechny, je třeba ho obětovat Nejvyššímu Pánu.