TEXT 15
anudvega-karaṁ vākyaṁ
satyaṁ priya-hitaṁ ca yat
svādhyāyābhyasanaṁ caiva
vāṅ-mayaṁ tapa ucyate
anudvega-karam — nezneklidňující; vākyam — slova; satyam — pravdivá; priya — milá; hitam — prospěšná; ca — také; yat — která; svādhyāya — studia Ved; abhyasanam — praktikování; ca — také; eva — jistě; vāk-mayam — hlasu; tapaḥ — askeze; ucyate — je řečeno, že je.
Askeze řeči spočívá v používání slov, která jsou pravdivá, příjemná, prospěšná a nezneklidňují druhé a také v pravidelném čtení védské literatury.
Nikdo nemá mluvit způsobem, kterým by zneklidňoval mysl druhých. Učitel může samozřejmě říkat pravdu v zájmu poučení svých žáků, ale neměl by promlouvat k těm, kdo nejsou jeho žáky, pokud by jeho slova zneklidňovala jejich mysl. To je askeze řeči. Kromě toho se nemají mluvit nesmysly. V duchovních kruzích se hovoří tak, že se říkají věci, které se opírají o písma — aby dotyčný podložil to, co říká, měl by okamžitě citovat autoritu písem. Zároveň má jeho řeč lahodit uchu. Takovými hovory může získat ten největší prospěch a zároveň povznést společnost. Existuje neomezené množství védské literatury, kterou je třeba studovat. To se nazývá ukáznění řeči.