Sloka 17.15
anudvega-karaṁ vākyaṁ
satyaṁ priya-hitaṁ ca yat
svādhyāyābhyasanaṁ caiva
vāṅ-mayaṁ tapa ucyate
anudvega-karam — nezneklidňující; vākyam — slova; satyam — pravdivá; priya — milá; hitam — prospěšná; ca — také; yat — která; svādhyāya — studia Véd; abhyasanam — praktikování; ca — také; eva — jistě; vāk-mayam — hlasu; tapaḥ — askeze; ucyate — je řečeno, že je.
Askeze řeči znamená používat slova, která jsou pravdivá, příjemná, prospěšná a nezneklidňují druhé, a pravidelně recitovat védskou literaturu.
Nikdo nemá mluvit způsobem, kterým by zneklidňoval mysl druhých. Učitel samozřejmě může svým žákům říkat pravdu, aby je poučil, ale k těm, kdo nejsou jeho žáky, by ani on neměl mluvit způsobem, kterým by zneklidnil jejich mysl. To je askeze týkající se řeči. Kromě toho člověk nemá říkat nesmysly. V duchovních kruzích se hovoří na základě písem. Na doložení řečeného je třeba vzápětí citovat písma. Zároveň má řeč lahodit uchu. Takovým mluvením může člověk získat největší prospěch a zároveň povznést společnost. Védských textů je neomezeně mnoho, a měli bychom je studovat. To se nazývá askeze řeči.