Sloka 17.20
dātavyam iti yad dānaṁ
dīyate ’nupakāriṇe
deśe kāle ca pātre ca
tad dānaṁ sāttvikaṁ smṛtam
dātavyam — je třeba darovat; iti — takto; yat — ten, který; dānam — milodar; dīyate — je daný; anupakāriṇe — bez ohledu na odměnu; deśe — na správném místě; kāle — ve správnou dobu; ca — také; pātre — vhodné osobě; ca — a; tat — ten; dānam — milodar; sāttvikam — patřící ke kvalitě dobra; smṛtam — chápaný.
Milodar dávaný proto, že je to třeba, bez očekávání odplaty, na správném místě, ve správnou dobu a vhodné osobě patří ke kvalitě dobra.
Ve védské literatuře se doporučuje dávat milodary těm, kdo se věnují duchovním činnostem. Nikde není doporučené rozdávat bez uvážení. Člověk by měl vždy posoudit, nakolik mu to pomůže k duchovní dokonalosti. Proto se mají milodary dávat na poutních místech, při zatmění Měsíce či Slunce, na konci měsíce, kvalifikovanému brāhmaṇovi nebo vaiṣṇavovi (oddanému) a v chrámech, bez myšlenek na odměnu. Někdy se ze soucitu dávají milodary chudým, ale pokud jich nejsou hodni, dárce tím neudělá žádný duchovní pokrok. Védská literatura tedy neradí dávat milodary neuváženým způsobem.