Sloka 17.3
sattvānurūpā sarvasya
śraddhā bhavati bhārata
śraddhā-mayo ’yaṁ puruṣo
yo yac-chraddhaḥ sa eva saḥ
sattva-anurūpā — podle stavu bytí; sarvasya — každého; śraddhā — víra; bhavati — stává se; bhārata — ó synu Bharaty; śraddhā — víry; mayaḥ — plný; ayam — tento; puruṣaḥ — živý tvor; yaḥ — kdo; yat — jakou má; śraddhaḥ — víru; saḥ — takový; eva — jistě; saḥ — on.
Živá bytost si vytváří určitou víru podle kvalit přírody, které ovlivňují její bytí, synu Bharaty. Každý má víru přiměřeně svému založení, danému kvalitami.
Každý něčemu věří, ať je to kdokoliv. Ale podle povahy, kterou získal, jeho víra patří buď ke kvalitě dobra, vášně, nebo nevědomosti. V souladu se svou vírou se pak stýká s určitými lidmi. Ve skutečnosti, jak stojí v patnácté kapitole, je každá živá bytost původně dílčí částí Nejvyššího Pána. Původně je tedy vůči všem kvalitám hmotné přírody transcendentální. Když ale zapomene na svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství a přijde v podmíněném životě do styku s hmotnou přírodou, ve spojení s jejími různými podobami si utváří své postavení. Tato umělá víra a existence jsou jen hmotné. Živá bytost se může nechat vést nějakým dojmem nebo představou o životě, ale původně je nirguṇa, transcendentální. Musí se tedy zbavit nahromaděného hmotného znečištění, aby mohla mít znovu vztah s Nejvyšším Pánem. To je jediná cesta, která vede beze strachu zpátky: vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, zaručeně dospěje k dokonalosti. Kdo se ale nevydá touto cestou seberealizace, bude nutně podléhat vlivu kvalit hmotné přírody.
V tomto verši je velice důležité slovo śraddhā, „víra“. Víra vždy vzniká působením dobra. Člověk může mít víru v nějakého poloboha, nějakého vytvořeného Boha nebo v nějakou smyšlenku. Každá silná víra je výsledkem vlivu hmotného dobra, ale v hmotném, podmíněném životě není žádné dění úplně čisté. Ve všem jsou příměsi. Není tu čisté dobro. Čisté dobro je transcendentální a umožňuje chápat skutečnou povahu Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud není víra na úrovni očištěného dobra, může být znečištěná kteroukoliv z hmotných kvalit. Znečištěné kvality hmotné přírody se dostávají do srdce. Víra se tedy utváří podle toho, se kterými kvalitami hmotné přírody je srdce ve styku. Víra toho, kdo má srdce prostoupené kvalitou dobra, patří také ke kvalitě dobra. Kdo má srdce ovlivněné kvalitou vášně, má i víru patřící ke kvalitě vášně. A kdo má srdce plné nevědomosti a iluze, bude mít víru znečištěnou také tak. V tomto světě tedy nacházíme různé druhy víry a jim odpovídají různé druhy náboženství. Skutečný princip náboženské víry spočívá v kvalitě čistého dobra, ale jelikož je srdce znečištěné, setkáváme se s různými druhy náboženských zásad. Podle různých druhů víry tak existují různé formy uctívání.