TEXT 3
tyājyaṁ doṣa-vad ity eke
karma prāhur manīṣiṇaḥ
yajña-dāna-tapaḥ-karma
na tyājyam iti cāpare
tyājyam — je nutné se zříci; doṣa-vat — jako špatnosti; iti — tak; eke — jedna skupina; karma — práce; prāhuḥ — říkají; manīṣiṇaḥ — velcí myslitelé; yajña — oběti; dāna — dávání milodarů; tapaḥ — a askeze; karma — činy; na — nikdy; tyājyam — je třeba se zříci; iti — tak; ca — a; apare — jiní.
Někteří učenci prohlašují, že nejrůznějších činností s vidinou jejich plodů se je třeba zříci jako špatnosti, zatímco jiní mudrci tvrdí, že od činů, jako je oběť, dávání milodarů a askeze, se nemá nikdy upustit.
Ve védské literatuře je popsáno mnoho činností, které jsou předmětem sporu. Například je řečeno, že zvíře se smí zabít při oběti, ale zároveň jsou někteří myslitelé zastánci toho, že zabíjení zvířat je velmi špatné. Přestože védská literatura zabití zvířete při oběti doporučuje, není považováno za zabité — oběť mu má přinést nový život. Někdy duše zvířete zabitého při oběti dostane nové zvířecí tělo a někdy je okamžitě pozvednuta do lidské podoby. Mezi mudrci však panují různé názory. Někteří tvrdí, že zabíjení zvířat se je třeba vždy vyvarovat, a jiní říkají, že zabíjet za účelem určité oběti je v pořádku. To vše nyní Pán osobně vyjasní.