TEXT 15
yaṁ hi na vyathayanty ete
puruṣaṁ puruṣarṣabha
sama-duḥkha-sukhaṁ dhīraṁ
so ’mṛtatvāya kalpate
yam — ten, jehož; hi — jistě; na — nikdy; vyathayanti — rozrušují; ete — všechny tyto; puruṣam — osobu; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z mužů; sama — nezměněný; duḥkha — v neštěstí; sukham — a štěstí; dhīram — trpělivý; saḥ — on; amṛtatvāya — k osvobození; kalpate — je považován za způsobilého.
Ó nejlepší z mužů (Arjuno), ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a v obou stavech zůstává klidný, je nepochybně způsobilý dosáhnout osvobození.
Každý, kdo nepolevuje v odhodlání dosáhnout vyššího stavu duchovní realizace a dokáže stejně snášet přílivy štěstí i neštěstí, je nepochybně způsobilý k osvobození. Ve varnášramském zřízení je čtvrtý životní stupeň, tedy stav odříkání (sannyāsa), velmi obtížný. Avšak ten, kdo má vážný zájem dosáhnout dokonalosti života, přijme sannyās i přes všechny potíže. Zdrojem potíží je obvykle nutnost natrvalo přerušit rodinné vztahy, přestat se stýkat s manželkou a dětmi. Pokud však člověk dokáže takové potíže snést, jeho cesta k duchovní realizaci je dokončena. Zde zase radí Kṛṣṇa Arjunovi, aby vytrval v plnění povinností náležících kṣatriyům, i když je pro něho těžké bojovat proti členům rodiny a dalším osobám, které miluje. Když Pán Caitanya přijal sannyās, bylo mu dvacet čtyři let a Jeho mladá manželka a stará matka neměly nikoho, kdo by se o ně postaral. Přesto sannyās přijal s ohledem na vyšší zájem a s vytrvalostí plnil povinnosti vyššího charakteru. Tak lze dosáhnout vysvobození z pout hmoty.