TEXT 47
karmaṇy evādhikāras te
mā phaleṣu kadācana
mā karma-phala-hetur bhūr
mā te saṅgo ’stv akarmaṇi
karmaṇi — v předepsaných povinnostech; eva — jistě; adhikāraḥ — výsadní právo; te — tebe; mā — nikdy; phaleṣu — na plody; kadācana — kdykoliv; mā — nikdy; karma-phala — výsledku práce; hetuḥ — příčina; bhūḥ — staň se; mā — nikdy; te — tebe; saṅgaḥ — připoutanost; astu — má být; akarmaṇi — v neplnění předepsaných povinností.
Máš právo plnit svou předepsanou povinnost, ale nemáš nárok na plody svého jednání. Nikdy se nepovažuj za příčinu výsledků svých činů a nikdy nelpi na tom, že bys nekonal svou povinnost.
Zde jsou brány v úvahu tři věci: předepsané povinnosti, náladové jednání a nečinnost. Předepsané povinnosti jsou činnosti přiřčené každému podle kvalit hmotné přírody, které jsou spojené s jeho tělem. Náladovými činy se rozumí jednání bez souhlasu autority a nečinností se myslí neplnění svých předepsaných povinností. Pán radil Arjunovi, aby nebyl nečinný a raději plnil svou předepsanou povinnost bez ulpívání na výsledku. Ten, kdo lpí na plodech své práce, je také příčinou jednání; pak si jeho výsledků užívá, nebo jimi trpí.
Předepsané povinnosti lze rozdělit do tří skupin: na běžné, naléhavé a žádoucí činnosti. Běžná práce, která je v souladu s pokyny písem konána jako závazná povinnost, bez touhy po výsledcích, je jednáním na úrovni kvality dobra. Plodonosná práce poutá, a proto je nepříznivá. Každý má výsadní právo plnit své předepsané povinnosti, ale musí jednat bez ulpívání na výsledku. Takové nezištné plnění závazných povinností nepochybně vede na cestu osvobození.
Pán tedy Arjunovi radil, aby bojoval z povinnosti a nelpěl na výsledku. Arjunova touha nezúčastnit se bitvy je jen rubem připoutanosti, která na cestu osvobození nikdy nevede. Jakákoliv připoutanost — ať pozitivní či negativní — je příčinou spoutanosti a nečinnost je hříšná. Boj z povinnosti byl tedy pro Arjunu jedinou příznivou cestou k osvobození.