TEXT 29
prakṛter guṇa-sammūḍhāḥ
sajjante guṇa-karmasu
tān akṛtsna-vido mandān
kṛtsna-vin na vicālayet
prakṛteḥ — hmotné přírody; guṇa — kvalitami; sammūḍhāḥ — oklamaní ztotožňováním se s hmotou; sajjante — zaměstnají se; guṇa-karmasu — hmotnými činnostmi; tān — ty; akṛtsna-vidaḥ — osoby, kterým se nedostává poznání; mandān — líné poznat sebe sama; kṛtsna-vit — ten, kdo má skutečné poznání; na — ne; vicālayet — má se snažit zneklidňovat.
Nevědomé osoby se zmateny kvalitami hmotné přírody vždy plně oddají hmotným činnostem a pak ulpí. Ten, kdo je moudrý, by je však neměl zneklidňovat — přestože jsou tyto povinnosti nižší povahy, jelikož jejich konatelům se nedostává poznání.
Ti, kterým chybí poznání, se nepatřičně ztotožňují s hrubohmotným vědomím a přivlastňují si mnohá hmotná označení. Tělo je dar hmotné přírody a ten, kdo příliš lpí na tělesném vědomí, je manda, lenivá osoba, která nezná duši. Nevědomí lidé považují tělo za vlastní já a svazky na úrovni těla za příbuzenství. Zemi, ve které tělo dostali, pokládají za hodnou uctívání a formality náboženských obřadů za samotné cíle. Sociální péče, nacionalismus a altruismus jsou některé z činností takových lidí podléhajících hmotným označením. Tato označení v nich probouzejí velkou horlivost pokud jde o hmotné činnosti; duchovní realizace je pro ně mýtem, a proto je nezajímá. Ti, kdo jsou duchovně osvíceni, by se ovšem neměli snažit tyto hmotou posedlé osoby znepokojovat. Lépe je v tichosti pokračovat ve vlastních duchovních činnostech. Takové zmatené osoby se mohou zabývat základními morálními principy života, jako je nenásilí, a podobnou hmotnou dobročinností.
Nevědomí lidé nedovedou ocenit jednání s vědomím Kṛṣṇy, a proto nám Pán Kṛṣṇa radí, abychom je neznepokojovali a neztráceli drahocenný čas. Oddaní Pána jsou však laskavější než samotný Pán, jelikož chápou Jeho záměr. Proto podstupují všemožná rizika — dokonce do té míry, že se obracejí na nevědomé lidi ve snaze zaměstnat je činnostmi spojenými s vědomím Kṛṣṇy, které jsou pro člověka naprosto nezbytné.