TEXT 38
dhūmenāvriyate vahnir
yathādarśo malena ca
yatholbenāvṛto garbhas
tathā tenedam āvṛtam
dhūmena — kouřem; āvriyate — je zahalen; vahniḥ — oheň; yathā — stejně jako; ādarśaḥ — zrcadlo; malena — prachem; ca — také; yathā — stejně jako; ulbena — lůnem; āvṛtaḥ — je zakryt; garbhaḥ — zárodek; tathā — tak; tena — oním chtíčem; idam — tato; āvṛtam — pokrytá.
Tak jako je oheň zahalen kouřem, zrcadlo pokryto prachem či zárodek zakryt lůnem, živou bytost pokrývají různé stupně tohoto chtíče.
Čisté vědomí živé bytosti zahalují tři stupně pokryvu, který není ničím jiným než chtíčem v různých projevech — jako kouř nad ohněm, prach na zrcadle a lůno kolem embrya. Když je chtíč přirovnán ke kouři, znamená to, že oheň živé jiskry lze slabě vnímat. Jinými slovy, pokud živá bytost nepatrně projevuje své vědomí Kṛṣṇy, může být přirovnána k ohni zahalenému kouřem. Tam, kde je kouř, musí být i oheň, ale zpočátku není viditelně projeven. Tato úroveň je jako počátek vědomí Kṛṣṇy. Prach na zrcadle poukazuje na čištění zrcadla mysli různými duchovními metodami, z nichž nejlepší je zpívání svatých jmen Pána. Zárodek zakrytý lůnem je analogie znázorňující bezmocné postavení, dítě v lůně je tak bezmocné, že se nemůže ani hýbat. Tuto úroveň života je možné přirovnat k situaci stromů. Stromy jsou také živé bytosti, které však byly uvedeny do těchto životních podmínek, protože projevily tak vysoký stupeň chtíče, že nyní nemají téměř žádné vědomí. Zrcadlo pokryté prachem se přirovnává k ptákům a zvířatům a oheň zahalený kouřem k lidské bytosti. V lidské podobě může živá bytost oživit nepatrné vědomí Kṛṣṇy a s dalším pokrokem roznítit oheň duchovního života. Když se člověk opatrně postará o kouř, mohou vyšlehnout plameny. Lidská forma života je tedy pro živou bytost příležitostí uniknout ze zapletení, kterým se vyznačuje hmotná existence. Umožňuje rozvíjením vědomí Kṛṣṇy pod schopným vedením přemoci nepřítele zvaného chtíč.