Sloka 4.21
nirāśīr yata-cittātmā
tyakta-sarva-parigrahaḥ
śārīraṁ kevalaṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam
nirāśīḥ — bez touhy po výsledku; yata — ovládnutá; citta-ātmā — mysl a inteligence; tyakta — zříkající se; sarva — všech; parigrahaḥ — vlastnických pocitů; śārīram — pro udržení těla a duše pohromadě; kevalam — pouze; karma — činnost; kurvan — konající; na — nikdy; āpnoti — dostane; kilbiṣam — hříšné reakce.
Takový moudrý člověk má dokonale ovládnutou mysl a inteligenci, na nic si nedělá vlastnické nároky a jedná jen pro zajištění základních životních potřeb. Žádné jeho jednání mu proto nenese hříšné následky.
Člověk vědomý si Kṛṣṇy neočekává při svých činnostech dobré nebo špatné výsledky. Jeho mysl a inteligence jsou zcela ovládnuté. Ví, že je nedílnou částí Nejvyššího, a proto úloha, kterou jako nedílná část celku hraje, není jeho vlastní činností – to jen skrze něho jedná Nejvyšší. Když se pohne ruka, neudělá to sama od sebe, ale díky úsilí celého těla. Ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, je vždy sladěný s touhou Nejvyššího a netouží po svém vlastním smyslovém požitku. Jedná jako součástka ve stroji. Stejně jako se musí součástka stroje udržovat mazáním a čištěním, tak i člověk vědomý si Kṛṣṇy se o sebe musí starat, aby zůstával fit pro transcendentální láskyplnou službu Pánu. Proto je imunní vůči všem následkům svého snažení. Stejně jako zvíře, není ani vlastníkem svého těla. Krutý majitel někdy své zvíře zabije, a ono neprotestuje. Ono ani nemá žádnou skutečnou nezávislost. Člověk vědomý si Kṛṣṇy, plně zaměstnaný seberealizací, nemá čas na to, aby si uměle přivlastňoval nějaké hmotné věci. K udržování těla a duše nemusí získávat peníze nečestným způsobem. Proto ho takové hmotné hříchy neznečistí. Jeho jednání je bez následků.