TEXT 21
nirāśīr yata-cittātmā
tyakta-sarva-parigrahaḥ
śārīraṁ kevalaṁ karma
kurvan nāpnoti kilbiṣam
nirāśīḥ — bez touhy po výsledku; yata — ovládnutá; citta-ātmā — mysl a inteligence; tyakta — zříkající se; sarva — všeho; parigrahaḥ — pocitu vlastnictví majetku; śārīram — pro udržení těla při životě; kevalam — pouze; karma — práci; kurvan — konající; na — nikdy; āpnoti — dostane; kilbiṣam — reakce za hříšné jednání.
Takový znalý člověk jedná s dokonale ovládnutou myslí a inteligencí, zříká se veškerého pocitu vlastnictví svého majetku a pracuje pouze pro zajištění nejnutnějších životních potřeb. Když takto jedná, neovlivňují ho reakce za hříšnou činnost.
Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, neočekává při svých činnostech dobré či špatné výsledky. Jeho mysl a inteligence jsou zcela ovládnuté. Ví, že jelikož je nedílnou částí Nejvyššího, není úloha, kterou jakožto nedílná část celku hraje, jeho vlastní činností, ale že to skrze něho výlučně jedná Nejvyšší. Když se pohne ruka, neudělá to sama od sebe, ale díky úsilí celého těla. Každý, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je vždy sladěn se svrchovanou touhou Nejvyššího, neboť netouží po vlastním smyslovém požitku. Pohybuje se přesně jako součást stroje. Tak jako musí být součást stroje udržována mazáním a čištěním, osoba vědomá si Kṛṣṇy se udržuje svou prací, jen aby byla i nadále schopna jednat formou transcendentální láskyplné služby Pánu. Proto je ochráněna před všemi reakcemi za své snažení. Nemá vlastnické právo ani na své tělo, stejně jako zvíře. Stává se, že krutý majitel zabije zvíře, které mu patří — a ono přesto neprotestuje; ani nemá žádnou skutečnou nezávislost. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, plně zaměstnaný seberealizací, má velice málo času na to, aby zdánlivě vlastnil jakoukoliv hmotnou věc. K tomu, aby se postaral o tělo a duši, nemusí používat nečestné způsoby získávání peněz. Proto ho takové hmotné hříchy neznečistí. Je zbavený všech reakcí za své jednání.