TEXT 9
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
janma — zrození; karma — jednání; ca — také; me — Moje; divyam — transcendentální; evam — takto; yaḥ — každý, kdo; vetti — zná; tattvataḥ — v pravdě; tyaktvā — zanechávající; deham — toto tělo; punaḥ — znovu; janma — zrození; na — nikdy; eti — dospěje ke; mām — Mně; eti — dospěje; saḥ — on; arjuna — ó Arjuno.
Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě. Dospěje do Mého věčného sídla, Arjuno.
To, jak Pán sestupuje ze svého transcendentálního sídla, již bylo vysvětleno v šestém verši. Každý, kdo zná pravdu o zjevení Osobnosti Božství, je již vysvobozen z pout hmoty, a proto se bezprostředně po opuštění nynějšího hmotného těla vrátí do Božího království. Dosáhnout vysvobození z hmotného otroctví není vůbec snadné. Impersonalisté a yogīni jsou vysvobozeni až po velkých nesnázích a mnoha životech. Dokonce i potom je osvobození, kterého dosáhnou — splynutí s neosobní brahmajyoti Pána — pouze částečné a hrozí jim nebezpečí, že se budou muset vrátit do hmotného světa. Oddanému však stačí, že porozumí transcendentální povaze těla a činností Pána, a tak po dokonání svého těla dospěje do Pánova sídla a nevystavuje se nebezpečí návratu. V Brahma-saṁhitě (5.33) stojí, že Pán má mnoho podob a inkarnací: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. I když existuje mnoho transcendentálních podob Pána, jsou stále jednou a toutéž Nejvyšší Osobností Božství. O této skutečnosti je třeba být přesvědčen — třebaže pro světské učence a empirické filozofy je to nepochopitelné. Ve Vedách (Puruṣa-bodhinī Upaniṣadě) je uvedeno:
eko devo nitya-līlānurakto
bhakta-vyāpī hṛdy antar-ātmā
“Jediný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věčně jedná v mnoha transcendentálních podobách ve vztazích se svými čistými oddanými.” Uvedený védský popis Pán sám potvrzuje v tomto verši Gīty. Ten, kdo přijme tuto skutečnost na základě autority Ved a Nejvyšší Osobnosti Božství a neztrácí čas filozofickými spekulacemi, dosáhne nejdokonalejší úrovně osvobození. Když jednoduše s vírou přijme tuto pravdu, může být osvobozen. O tom není pochyb. V tomto případě platí védské tat tvam asi; každý, kdo zná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyššího — kdo se Něho obrací se slovy: “Ty jsi tento Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství,” — je okamžitě osvobozen, a má tak zaručeno, že se mu dostane Pánovy transcendentální společnosti. Jinými slovy, takový oddaný projevující víru v Pána dosáhne dokonalosti. To je doloženo následujícím védským tvrzením:
tam eva viditvāti mṛtyum eti
nānyaḥ panthā vidyate ’yanāya
“Živá bytost může dosáhnout dokonalé úrovně osvobození od zrození a smrti jednoduše tím, že zná Pána, Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná jiná cesta k této dokonalosti nevede.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.8) To, že neexistuje jiný způsob, znamená, že každý, kdo nezná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství, je nevyhnutelně pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedosáhne osvobození pouhým olizováním sklenice s medem zvenčí neboli vykládáním Bhagavad-gīty z hlediska světské učenosti. Empiričtí filozofové mohou sice zastávat významné úlohy v hmotném světě, ale nemusí být nutně způsobilí k vysvobození. Tito nadutí světští učenci musí čekat na bezpříčinnou milost Pánova oddaného. Je tedy třeba s vírou a poznáním rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a tak dosáhnout dokonalosti.